Realizační tým
Z mého života
Hudba: Bedřich Smetana (Smyčcový kvartet "Z mého života")
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková - Franková
Návrh kostýmů: Jan Dušek
Světelný design: Jakub Sloup
Slovanský kvartet
Hudba: Antonín Dvořák
Choreografie: Mário Radačovský
Kostýmy: Monika Kletečková, Mário Radačovský
Světelný design a projekce: Jakub Sloup
Černé zrcadlo
Hudba: Vladimír Sommer
Choreografie: Hana Polanská Turečková
Scéna a kostýmy: Vladimír Houdek
Světelný design: Jakub Sloup
Anotace
Slovanský kvartet
Slovanský kvartet je jednou z nejosobitějších a nejvyhraněnějších Dvořákových komorních skladeb. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby. Stejně laděná je i choreografie Mária Radačovského, jehož ústředním tématem je žena – žena milovaná, opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující. Autor nahlíží do niterných pocitů ženy, ať už jde o radost ze života, lásku, smutek či hněv.
Hudba: Antonín Dvořák
Choreografie: Mário Radačovský
Kostýmy: Monika Kletečková, Mário Radačovský
Světelný design a projekce: Jakub Sloup
Černé zrcadlo
Existenciální abstraktní balet jako metafora nikdy nepoznaného tajemství života a světa. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka "Černé zrcadlo". Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako "jevištní či filmová koláž tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním" a je silně inspirovaná modernismem. "Ústředním zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti." Ideu obou umělců podporuje i existencionální kvartet Vladimíra Sommera.
Hudba: Vladimír Sommer
Choreografie: Hana Polanská Turečková
Scéna a kostýmy: Vladimír Houdek
Světelný design: Jakub Sloup
Z mého života
Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem Šmokovy choreografie.
Recenze
www.tanecniaktuality.cz/prazsky-komorni-balet-na-ceste-zpet-k-divakum/