Balet divadla F.X. Šaldy v Liberci

Historie souboru

Od slavnostního zahájení činnosti v září 1883 až do roku 1945 mělo německé divadlo v Liberci činoherní, operní a operetní soubor. V té době byli členy baletního souboru němečtí tanečníci, převážně z řad amatérů. Vedle akrobatických a cirkusových skupin se v divadle uskutečnila řada pohostinských baletních představení z Divadla na Vídeňce, pražského Německého zemského divadla (1886), berlínského Friedrich-Wilhelmstädtisches Theater (1887, 1988), berlínského ansámblu Excelsior (1890), vídeňského souboru Státní opery K. Godlewského (1924, 1925, 1933). V letech 1933–1937 se stalo událostí pravidelné hostování slavné hvězdy moderního tance třicátých let Harolda Kreutzberga, libereckého rodáka.

Po druhé světové válce nastává radikální proměna národnostní, politická i kulturní. Spolu s operou a činohrou vznikl i samostatný profesionální baletní soubor. Prvním baletním šéfem byl Rudolf Macharovský, první baletní premiérou Z pohádky do pohádky. Mezi osobnosti, které se zapsaly do historie libereckého baletu, právem patří Josef Škoda, Josef Judl, Věra Untermüllerová a Bohumil Svoboda. Inscenovali nejen klasické tituly (Labutí jezero, Spící krasavice, Louskáček), ale i díla moderní baletní literatury.

V roce 1964 nastoupila do funkce šéfky baletu Milena Moravcová. Její éra znamenala netradiční dramaturgii, ke svým choreografiím si vybírala kvalitní, původně baletu neurčenou hudbu i z jazzové oblasti. V roce 1971 přichází do Liberce František Pokorný, který zde realizuje svou osobitou koncepci soudobého tanečního divadla a uvádí řadu autorských baletních koláží. V roce 1989 založil Experimentální taneční školu, jedinou svého druhu v republice. S libereckým souborem nastudoval přes třicet titulů – Lidská komedie (1971), Rožmberské obrázky (1972), Carmen (1974), Anna Karenina (1978), Viktorka (1979), Polní mše (1981), Špalíček (1990), Coppélie (1992).

Po odchodu Františka Pokorného v roce 1993 na jeho místo nastupuje Petr Šimek (Carmen, Romeo a Julie, Krysař, Salome), kterého po čtyřech letech střídá Ljubov Dančenko. Ke spolupráci zve hostující choreografy (D. Wiesner, J. Loginov, P. Šmok). Petr Tyc jako šéf a choreograf uvádí v roce 2000 tituly Sáře bylo 90 let, Čtyři biblické tance a To málo co vím o Sylfidách.

V letech 2001–2010 působila jako šéfka baletu Vlasta Vindušková. V tomto období zde nacházeli pracovní příležitosti hostující choreografové a režiséři našich předních scén, jako např. G. Skála: Podzimní karneval (za roli Fiony získala T. Juřicová Cenu Thálie 2001), K. Dedková Franková: Coppélie (K. Miková byla zařazena do širší nominace na Cenu Thálie 2006 za roli Svanildy). Pod vedením V. Vinduškové byl nastudován titul Nesnadná cesta k Labutímu jezeru (Fr. Pokorný, 2007), Dáma s kaméliemi (R. Balogh, 2008), Marná opatrnost (D. Wiesner, 2008), Charlotta (J. Horák, Barbora Kohoutková byla za titulní roli vybrána do širší nominace na Ceny Thálie 2010).

V roce 2010 se stala novou šéfkou libereckého baletu Alena Pešková, která hned svou první autorskou inscenací Periferie (podle dramatu Fr. Langera, hudba M. Němec) ukázala, že chce liberecký soubor směřovat ke komplexněji pojatému tanečnímu divadlu, ve kterém se kromě taneční složky uplatňuje i civilní herectví, mluvené slovo, zpěv a další divadelní složky. Soubor získal za inscenaci hned několik ocenění, mj. za kolektivní výkon a autorský počin v rámci soutěžní přehlídky Balet 2012. Užší nominaci na Ceny Thálie 2012 získala A. Pollertová, širší nominaci A. Yurakov. V následujících sezonách si ke spolupráci přizvala choreografy mladší generace – balet Harald, hvězda se vrací! o libereckém rodáku Haraldu Kreutzbergovi nastudoval Daniel Záboj (2013) a balet Ota–Pavel–Raška propojující životní osudy Oty Pavla a Jiřího Rašky připravil Martin Dvořák (2014). K 135. výročí založení divadelní budovy připravila Alena Pešková taneční divadlo Gustav Klimt, které vzdávalo hold tvůrci liberecké divadelní opony (2014, hudba M. Načeva), a rok později divácky náročný, přesto velmi ceněný titul Gazdina roba (2015, hudba G. Vermelho). J. Kolář získal širší nominaci na Ceny Thálie za roli Mánka. Během jejího působení dochází k podstatnému omlazení souboru a sjednocení tanečních kritérií jednotlivých členů souboru. Výrazným počinem také je poskytnutí prostoru Malého divadla začínajícím choreografům z řad tanečníků – Posedlost baletem (2013), Dům Bernardy Alby (2014, M. Hanousková) . Divácky úspěšný titul se také zařadil do prestižní Czech Dance Collection 2014. Zatím posledním úspěšným titulem na Malém divadle je Jekyll & Hyde (2016, M. Hanousková).

V roce 2019 na místo uměleckého šéfa baletu přitančila Marika Mikanová. Dlouholetá členka libereckého baletu, talentovaná režisérka a choreografka nastupující generace. Přichází s jasnou vizí pozitivního a laskavého tónu přinášející přidanou hodnotu. Do divadla chce navrátit lépe uchopitelné inscenace v doprovodu živé hudby. Vede soubor, který se nebojí nabídnout publiku nadčasový repertoár, svou individualitu a maximální umělecký prožitek. S pomocí tanečních umělců chce dokázat, že i malé oblastní divadlo se může pyšnit světovou úrovní svého tanečního souboru. 

Koncem září 2019 se část baletního souboru společně s ředitelkou divadla Jarmilou Levko vydala na zájezd do Indie. Poprvé ve své historii se Divadlo F. X. Šaldy prezentovalo mimo Evropu. Na pozvání velvyslance ČR v Indii pana Milana Hovorky zde soubor účinkoval na české a slovenské ambasádě v Dillí, kde proběhl slavnostní večer při příležitosti oslav Dne české státnosti 28. září a 75. výročí Slovenského národního povstání. Tanečníci vystoupili s choreografiemi z inscenací Dům Bernardy Alby a Posedlost baletem II. Herečka Eliška Jansová, která spolu s tanečníky jela na zájezd do Dillí, se zhostila role moderátorky. 

Na podzim roku 2019 přinesl soubor odlehčení v podobě tanečně zpracované komedie Sluha dvou pánů, komedie plné záměn a nedorozumění, dále Jazzové taneční divadlo zpracované volně na motivy stejnojmenné divadelní hry C. Goldoniho v choreografii a režii Aleny Peškové. Hudebním autorem je skladatel Michal Vejskal. Jeho skladby rozezněly naše divadlo i v tanečním dramatu Bouře na jaře 2019. 

Připravovaná premiéra originální baletní inscenace Sedmero krkavců v režii Richarda Ševčíka se chystala na začátek dubna 2020. Příběh obyčejného děvčete, které se nebojí bez výhrad čelit překážkám, se začínal skládat do konečné podoby. Tanečníci nechávali ožívat své postavy s pomocí hudby Jana Matáska do dramatických, komických i romantických poloh. Premiéru však překazila světová pandemie koronaviru, která ochromila kulturní, společenský, osobní i hospodářský život.

Ceny, ocenění

Podzimní karneval (2001, ch. G. Skála) – Cenu Thálie 2001 získala T. Juřicová za roli Fiony

Periferie (2012, ch. A. Pešková) Soutěžní přehlídka současné taneční tvorby – A. Pešková získala cenu za nejlepší autorské dílo, soubor získal cenu za kolektivní výkon. A. Pollertová – užší nominace na Ceny Thálie za roli Anny, A. Yurakov – širší nominace na Ceny Thálie za roli Franciho.

Čestné uznání A. Peškové za autorskou tvorbu a objevnou dramaturgii akcentující regionální náměty: přehlídka Balet 2014.

Dům Bernardy Alby (2014, ch. M. Hanousková) zařazeno do databáze Czech Dance Collection, druhé místo v hlasovací soutěži portálu OperaPlus. V. Radionova získala ocenění za nejlepší sólistický výkon na přehlídce Balet 2014, širší nominace na Cenu Thálie 2014.

Gazdina roba (2015, ch. A. Pešková) J. Kolář – širší nominace na Ceny Thálie za roli Mánka, Petrolejové lampy – obrazy z Jilemnice (2017, ch. L. Vaculík) R. Ferguson – užší nominace na Cenu Thálie za roli Pavla Maliny, Sluha dvou pánů (2019, ch. A. Pešková) R. Ferguson – širší nominace na Cenu Thálie za roli Truffaldina