Carmina Burana, Bohemia Balet
Premiéra: 28.10.2010Choreograf: Serge Lifar, Libor Vaculík
Realizační tým
Carmina Burana
Hudba: Carl OrffChoreografie, režie a scéna: Ivanka KubicováKostýmy: Roman Šolc
Chlapec a smrt
Hudba: Gustav Mahler
Choreografie a režie: Libor Vaculík
Variations
Hudba: Franz Schubert
Choreografie: Serge Lifar
Nastudování: Kateřina Slavická
Anotace
Variations
Tak jako byl obecenstvu v Anglii v 19. století prezentován Pas de quatre, vytvořený Julesem Perrotem pro čtyři největší tanečnice romantického baletu, rozhodl se velký francouzský choreograf 20. stol. Serge Lifar, představit publiku Pařížské opery šest hvězd - primabalerín tohoto souboru v baletu Variations (Variace). Inspirací mu byly Lycette Darsonval, Liane Daydé, Christiane Vaussard, Madelaine Lafon, Nina Vyroubova a Micheline Bardin, které se publiku nejdříve představí ve společném Pas de six a pak především ve variacích, v nichž mohou uplatnit své specifické technické a umělecké předpoklady. Šest tanečnic - vil evokuje epochu romantického baletu v čisté a přesné formě akademického tance. Tanečnice jsou charakterizovány květinami různých barev a vůní a každá prostřednictvím tance na nás přenáší kouzlo své osobnosti. Světová premiéra Variations na hudbu Franze Schuberta se konala na scéně Pařížské opery v roce 1953. Práva k uvádění baletu zastupuje Associations Lifar Paris. Odborná spolupráce z pověření autorů dědických práv: Cyrille Atanassoff.
Chlapec a smrt
Intimní, sedmnáctiminutový „mahlerovský“ duet je náročný nejen po fyzické stránce, ale vyžaduje především velké herecké nasazení, které je nutné k naplnění geniální hudby Gustava Mahlera. Toto dílo se na jevišti Národního divadla objevilo již v roce 1990, kdy tento náročný duet tančili například Petr Zuska, Pavel Ďumbala, Jiří Horák, Jaroslav Slavický a další interpreti.
Carmina Burana
Scénické uvedení Carmina Burana v podání Bohemia Baletu zachovává základní myšlenku Orffova díla, není avantgardním experimentem. Taneční pohyb vychází z kořenů lidového tance a přirozeného pohybu, jehož charakter a podoba je tvarována fascinujícími rytmickými strukturami Orffovy hudby. Celé dílo uvádí postava Smrtky, jež za sebou vede procesí smrtelníků. Týž obraz se opakuje v závěru díla, kdy se znovu vrací úvodní píseň. Mezi těmito dvěma procesími se odehraje celá mozaika obrazů a nálad, v nichž se objevují různé postavy – žebraví mniši, pijáci v taverně, karbaníci, trhovci, ženy, báby, dívky a chlapci a ovšem Smrtka, do jejíž náruče, od momentu našeho zrození, pomalu spějeme.