Cikánská suita
Realizační tým
Námět a režie: Ivana Hessová
Dramaturgie: Vendula Kodetová
Hudba: Ján Áčo Slepčík, Tomáš Reindl, Amitava Chatterjee
Výprava: Andrea Králová
Pohybová spolupráce: Božena Nesvačilová
Světla: Jakub Nagaj.
Anotace
Inscenace Cikánská suita je osobitým divadelním projektem, který prezentuje výsledky několikaleté práce tanečního a divadelního ateliéru Studia Citadela. Realizátoři inscenace se nechali inspirovat dávnověkým putováním Romů z Indie, novověkou anabází evropskou i naší nejčerstvější současností.
Inscenace je věnována in memoriam nepostradatelnému spolutvůrci, romskému kytaristovi a zpěvákovi Jánovi Á.Slepčíkovi. Ve svých písních, zaplněných emocemi, Ján zpíval o svobodě, bolesti, touze a lásce, ale i o penězích a strachu. Nepřesvědčoval, neprosil, nesoudil - pouze otevíral srdce každému, kdo by měl mít předsudky vůči jeho rase. Hudbu Jána Slepčíka v představení živě doprovází a transponuje houslista Marek Balog.
"Nepřišel jsem k tobě, abys mi dal najíst. Jen proto jsem přišel, abys mi dal trochu úcty."
Dalším stavebním kamenem inscenace je ztvárnění tisícileté romské historie - tvoří ji obrazy romantické (Romové v Indii), surreálné i epické (putování po světě) až přízračně horrorové (holocaust). Vedle činoherních pasáží je romská historie "zaznamenána" v abstrahujících tanečních scénách. Taneční pasáže vycházejí z tradičních indických technik (kathak), romských tanců i moderního výrazového tance (hledání identity, autonomie).
"Mají podle našeho práva podivné zvyky, barví si obličej a celé tělo, hovoří mezi sebou neznámým jazykem a toulají se sem a tam."
Co asi cítí člověk, když se narodí v ‚nevlastní' zemi, kde má přisouzenou jinou pleť, odlišné zvyky, představy, hodnoty? Neměl by vědět, odkud přišel? Usazená populace většinou nomádům nedůvěřuje. Je nedůvěra k čemukoli jinému a neznámému příčinou zla, jež probouzí náš strach měnící se postupně v agresivitu? - Tvůrci Cikánské suity nemohou zodpovědět letité otázky a spory. Nechtějí moralizovat. Pomocí hyperreálného divadelního času usilují opustit alespoň na okamžik předsudky o tom, co je černobíle správné či špatné