dana pala creativity company

History

Awards

NINCS
Premiere: 21.06.2019
Choreographer: Dana Pala

Team

Choreografi e, koncept: Dana Pala

Tanec, pohybová spolupráce: Simona Machovičová, Don Mulefu, Dana Pala

Výtvarná spolupráce, scénografie, grafika: Jan Kopřiva

Hudba: Martin Vít

Světelný design: Kreativní skupina Maess, Jonáš Garaj, Jakub Kubíček

Kostýmy: Tereza Havránková

Produkce: Dana Pala Creativity, Art 4 People

Performance description

Taneční inscenace o principech hry je inspirovaná výtvarnými plánky deskových her od Jana Kopřivy a hudebními herními motivy Martina Víta.

Neexistující taneční hru Nincs hrají 3 performeři, kteří prochází situacemi a úkoly, tak aby hru dohráli do konce. Choreografi e je inspirovaná problematikou společnosti. Jaké je to být sólový

hráč anebo součástí týmu. Co všechno jsme nebo nejsme schopni udělat abychom se dostali dál. Jaké je být první nebo poslední. O tom, že cesta je cíl

Reviews

Recenze a tiskové zprávy:

“Taneční výkony trojice hlavních a jediných protagonistů je zbytečné více rozebírat. Byly špičkové. A musím se poklonit tomu, že hlavní protagonistka Dana Pala zvládla i sama sebe režírovat a choreografovat, i když byla zároveň „na place”.” Michal Stein 21.6. 2019 Taneční magazín

“Dalo by se říci, že každé její dílo je experiment jiného druhu, s hudbou, prostorem, světlem či příběhem.” Petra Dotlačilová 1. 7. 2019 Taneční aktuality

www.tanecniaktuality.cz/recenze/nincs-hra-pro-malo-hracu

www.tanecnimagazin.cz/2019/07/01/nincs-artove-i-trochu-artisticky/

operaplus.cz/jak-se-tanci-hra-ktera-neexistuje-premiera-nincs/

La Mar
Premiere: 02.12.2017
Choreographer: Dana Pala

Team

Koncept, choreografie: Dana Pala

Tanec: Dana Pala (CZ), Petr Čížek (CZ) / původní obasazení + nastudování : Enrico Paglialunga ( IT)

Scéna, light design, vizuál: Michal Hór Horáček (CZ)

Kostýmy: Ha Thanh Špetlíková (VN)

Hudba: Jiří Lukeš (CZ), hudební motiv: José Bolaňos (ES)

Produkce: Dana Pala Creativity,

Foto cover : Michal Hór Horáček

Foto credit : Andre Barcalová

Performance description

Na cestě mezi Středozemním mořem a Atlantikem, Berlínem a Prahou. Příběh H. Ch. Andersena Malá mořská víla posloužil jako námět pro taneční představení, které se zabývá psychologií hlavní hrdinky, která

cestuje po všech mořích světa, ale přitahuje ji život na souši, na jediném místě. Vystoupí mořská panna na břeh? A co ji zde čeká?

Taneční duet pro dva cizince o věčném hledání lásky na motivy H.CH. Andersena volně inspirovaný pohádkou Malá mořská víla o hledání lásky mezi bytostmi z odlišných světů. Představení je plné symbolů, barev,

emocí a především vynikajících uměleckých pohybových výkonů. Původní choreografie je společným dílem obou tanečníků a je doprovázena hudebními kompozicemi Jiřího Lukeše, které pracují s autentickými zvuky z cest,

které zaznamenala sama choreografka a tanečnice Dana Pala. Hudba je doplněna hudebními motivy španělského kytaristy José Bolañose.

Reviews

Recenze

4.12 2017 Michal Stein

www.tanecnimagazin.cz/2017/12/04/neopakovatelny-zazitek/

“ Výkon Dany Paly a zejména italského tanečníka Enrico Paglialungy byl strhující. Vše bylo podřízeno stylu a

náladě téměř hodinového představení. Nástup interpretky z hlediště. Nekomplikovaná, ale výrazná scéna.

Výstižné kostýmy Nguyen Šetlíkové. Světelný design Michala Hōr Horáčka (který je i fotografem tohoto

projektu). A v neposlední řadě i skvělá hudba Jiřího Lukeše. Právě hudební doprovod se stal nedílnou

součástí představení. Nebyl pouhým podkreslením, nýbrž i dynamizoval děj. S minimalistickým prostředím

konvenovala převážně konkrétní hudba a zvuky (nikoli vzniklé elektronicky, samplovaně, ale převážně

reálné). Kontrastem jim pak byly výrazně melodičtější, romantizující kytarové rify. Scéna dokázala evokovat

mnohé. Podněcovala divákovu obrazotvornost. Důvěrně známé žlábky s vodou z pánských WC hospod

čtvrté cenové skupiny se proměňovaly postupně v moře až ve vodu život budící. Jednoduchá síť v rámu se

stávala labyrintem i pouty zároveň, aby ve finále zaobalila a svázala veškeré ty hormony mužského i

ženského světa. Kostýmy svou zdánlivou jednoduchostí evokovaly touhu po svobodě i určitou svázanost

konvencemi okolního světa. Vlastní taneční a choreografické ztvárnění „La Mar“ nenechalo diváka ani

okamžik v klidu. Hlavní protagonistka a autorka v jedné osobě však ani na chvíli nepovýšila formální linii

oproti dějové lince. Prostě, v žádném případě se nejednalo o exhibici hlavní protagonistky. Italský partner jí

byl důstojným a rovnocenným protihráčem. Místy, pochopitelně i spoluhráčem. Již uváděné stísněnější

prostředí divadélka Na půdě v Cross Clubu umožňovalo nahlédnout všem tvůrcům doslova až do jejich

kuchyně. Šlo opravdu o neopakovatelný zážitek. La Mar patří k silným zážitkům podzimní tanečně divadelní

scény 2017.

11.12. 2017 Monika Čižmáriková

www.tanecniaktuality.cz/la-mar-podmorske-plynuti-pohybu/

“ Druhou hlavní postavou po boku již zmiňovaného Enrica Paglialunga byla samotná autorka představení,

česká choreografka a tanečnice tvořící pod pseudonymem Dana Pala. Dvojice k sobě velmi dobře ladila a

jejich projev, ať už taneční nebo herecký, se stal nejsilnější složkou celé produkce. Osobitý pohybový slovník

zahrnoval kontakt s podlahou, práci ve středních polohách, vysoké skoky i četnou partnerskou práci,

obzvlášť zvedačky. Interpreti tančili sólově i společně, často v nekonečně souvislých, měkkých a vázaných

pohybech. Jako by skrze svá těla znázorňovali zvlněné moře či tok vody. V některých momentech se zdálo

vše tak jemné a nevinné téměř jako bychom se najednou ocitli v pohádce pro děti. Náhle byla jako ulovená

ryba a trhavými pohyby se pokoušela z pasti vysmeknout. Nakonec se jí podařilo vysvobodit a muž zůstal

sám, zaplaven „mořem“ zoufalství. Tato pasáž jasně odkazovala k textu v programu: „(…) Miluj, ale

nesvazuj. Uplave ti jinak znovu, rozpustí se mezi prsty, propluje všude a už se nevrátí.“ Atmosféru a celkové

melancholicko-pohádkové vyznění díla velmi ovlivňovala hudba Jiřího Lukeše a světelný design Michala Hór

Horáčka, který se nesl převážně v tónech modré, zelené a žluté barvy. Horáček také navrhl scénografii. Ta

působila jednoduše, ale efektně. Na scéně stál rám – brána, kterou se procházelo mezi světem lidským a

světem podmořským. Vpředu na forbíně, nejblíže divákům, stála nádoba s vodou ve tvaru okapu. Tanečníci

s ní také rozehráli nejednu variaci, někdy si s vodou různými způsoby pohrávali, jindy se neodvážili do ní

ponořit ani konečky prstů. La Mar je poutavé dílo plné emocí, barev, originálních pohybových vazeb a

skvělých tanečních výkonů. To vše v naprostém souladu s hudební složkou, kostýmy a scénografií. Myslím,

že se Daně Pala tento neobvyklý počin opravdu zdařil.