Requiem za nekonečno

Premiere: 22.10.2017

Pražský komorní balet

Choreographer: Tomáš Rychetský, Marek Svobodník

Team

Nevyřčené ticho


Choreografie: Tomáš Rychetský

Hudba: Leoš Janáček, Klavírní sonáta I.X. 1905 "Z ulice"

Scéna: Milan Cais

Kostýmy: Roman Šolc

Světelný design: Daniel Tesař

Asistent choreografie: Linda Svidró

Obnovená premiéra: 22.10.2017 v Praze

Tančí: 4 sólisté Pražského komorního baletu

Délka: 17 minut


Chvilka POEzie


Choreografie: Marek Svobodník

Hudba: Jaroslav Ježek a Bedřich Nikodém

Hudební koláž: Marek Svobodník

Návrh scénografie: Petr Siedlaczek

Návrh kostýmů: Pavel Knolle

Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek

Asistent choreografie: Igor Vejsada

Světová premiéra: 18.12.2016 v Praze

Tančí: Igor Vejsada a 4 sólisté Pražského komorního baletu

Délka: 20 minut



Rekviem za nekonečno


Námět: Pavel Šimák a Tom Rychetský

Choreografie: Tom Rychetský

Hudba: Antonín Dvořák, Rekviem B-moll, Op. 89 selection (výběr: Requiem Aeternam, Dies Irae, Confutatis Maledictus, Sanctus, Agnus Dei)

Režie: Pavel Šimák

Scéna a kostýmy: Petra Lebdušková

Světelný design: Jakub Sloup

Asistent choreografie: Linda Svidró

Česká premiéra: 22.10.2017 Divadlo na Vinohradech

Tančí: 8 sólistů Pražského komorního baletu

Délka: 40 minut

Performance description

Nevyřčené ticho


Inspirace klavírní sonátou Leoše Janáčka "Z ulice" na motivy studentské tragédie z roku 1905, vedla k vytvoření intimní niterné miniatury pro jednoho muže a tři ženy.


"Andělé se stříbrnými křídly by neměli poznat bolest, kdybych jen mohl trpět za Tebe. Jestli Bůh určil, že pouze On může porozumět, doufám, že to jsou Tvé oči, kterými hledí."

(Martin L. Gore)


Chvilka POEzie


Černá taneční groteska na motivy proslulé basně Edgara Allana Poea "Havran".


"S čekáním přichází nejedna kratochvíle, třeba i smrt."



Rekviem za nekonečno


Taneční příběh o dotýkání se otázek, které leží mezi koncem a začátkem života, a možná i dál. Choreografie, která nerezignovala na pouhou atraktivitu pohybu, ale snaží se i v duchovním prostoru Dvořákova Requiem vyprávět děj konkrétního lidského osudu, který se prodírá napříč časem… Requiem je sice z podstaty „mše za zemřelé“, v našem ztvárnění jde ale o vyjádření víry, že životní energie nemůže jednoduše zmizet, jen se proměňuje a je předávána dál a stejně jako tanec má nekonečně mnoho podob...


„Přicházím z nekonečna... A jdu do dalekého věčna. Vždycky existuje zítřek, i dnešek byl předtím zítřek.“ (Johannes Mario Simmel, rakouský spisovatel)


Antonín Dvořák zkomponoval Rekviem na začátku vrcholného období své tvorby, v roce 1890. Skladba se neváže ke konkrétní osobě či události, ale je jedinou velkou reflexí obecně znepokojivých otázek lidského bytí, žalu a útěchy ve smrti, smyslu žití a umírání, stejně jako naděje. Dvořák byl hluboce věřícím člověkem, proto i toto geniální dílo je prodchnuto obdivuhodnou čistotou víry, duchovností, pokorou a nevšední autenticitou myšlenek. Všechny pocity, které v nás vyvolává tak vyvěrají z osobní Dvořákovy filozofie a jejich umělecká realizace je formálně i obsahově dokonalá.


Premiéra je věnována prof. Pavlu Šmokovi k nedožitým 90. narozeninám.

TOPlist