Wiesner Daniel

Člen Akademického senátu Hudební a taneční fakulty AMU

Člen Oborové rady doktorského studia HAMU v programu Taneční umění

Dosažené vzdělání:

1966 – maturita, Státní konzervatoř v Praze

1967 – absolutorium, Státní konzervatoř v Praze

1979 – absolvent choreografie na katedře tance hudební fakulty AMU

2008 – habilitace na HAMU – jmenován docentem

2015 – jmenován profesorem

Zaměstnání:

1967 – 1971 – člen baletního souboru Národního divadla v Praze

1972 – 1982 – sólista baletu Národního divadla v Praze

1980 – 1983 – choreograf Státního divadla v Brně a sólista baletu ND

1983 – 1990 – choreograf Národního divadla v Praze

1986 – 1989 – externí pedagog choreografie na katedře tance HAMU

1990 – 2014 – choreograf, režisér a libretista ve svobodném povolání

2002 – 2003 – ředitel Moravského divadla Olomouc

2013 – externí pedagog dramaturgie na Univerzitě Jana Ámose

Komenského v Praze

2005 – dosud – interní pedagog choreografie na katedře tance HAMU

Přehled pedagogické činnosti

1986 – 1989 – externí pedagog choreografie na taneční katedře

HAMU.

2005 – dodnes – stálý interní pedagog choreografie na katedře tance

HAMU.

2013 – jsem navíc působil jako externí pedagog

dramaturgie na Univerzitě Jana Ámose Komenského v Praze.

Základní přehled odborné, umělecké a publikační činnosti

a) Interpretace sólových rolí na scéně Národního divadla

v Praze, kde jsem byl především obsazován do

demicharakterních rolí:

1970 – Jinoch – Béla Bartók „Podivuhodný Mandarin“ – choreografie

Jiří Němeček

1971 – Merkucio – S.Prokofjev „Romeo a Julie“, choreografie Miroslav

Kůra, režie Petr Weigl.

1971 – 1980 – Pas de trois, Španělský tanec, Šašek, Tarantella –

P.I.Čajkovský „Labutí jezero“ – choreografie Konstantin Sergejev,

Natalia Dudinská.

1971 – Myší král – P.I.Čajkovský „Louskáček“ – choreografie Jiří

Blažek.

1972 – Svatební pár – A.Ch.Adam „Giselle“ – choreografie Jiří Blažek

1972 – Kocour – Bohuslav Martinů „Špalíček“ – choreografie Antonín

Landa.

1972 – Enšpígl – Richarda Strauss „Enšpíglova šibalství“ – choreografie

Vlastimil Jílek.

1972 – Mladík, Povaleč – Béla Bartók „Podivuhodný mandarín“ –

choreografie Jiří Němeček.

1973 – Pierot – Robert Schumann „Karneval“ – choreografie Jiří Blažek

1973 – Šašek, Pas de trois – P.I.Čajkovskij „Labutí jezero“ –

choreografie K. M. Sergejev a N.M. Dudinská

1974 – Bártek – Ilja Hurník „Ondráš“ – choreografie Emerich Gabzdyl.

1974 – Houslista – Václav Kašlík „Pražský karneval“ – choreografie

Vlastimil Jílek. Premiéra Laterny Magiky.

1975 – Jirka – Oskar Nedbal „Pohádka o Honzovi“ – choreografie

Antonín Landa.

1975 – Harlekýn – Pořad Laterny Magiky „Láska v barvách karnevalu“ –

choreografie Jiří Blažek, režie Evald Schorm.

1975 – Bůh – A.P. Petrov „Stvoření světa“ podle kreseb Jeana Effela –

choreografie Miroslav Kůra.

1976 – Brouk Pytlík – Jiří Pauer „Ferda Mravenec“ – choreografie

Antonín Landa.

1979 – Strýček loutkář – P.I.Čajkovskij – „Louskáček“ – choreografie

Miroslav Kůra

b) Premiéry choreografií, baletů a projektů tanečního divadla

1979 – „Dialog tvarů“ – Národní divadlo v Praze – hudba František

Antonín Ignác Tůma – absolventské představení studia

choreografie na HAMU inspirované uměnovědnou publikací

věnované základním principům barokní architektury. Název

premiéry celého baletního večera v interpretaci sólistů a sboru

baletu ND byl „Návraty ke krásám“.

1979 – „Notturno“ – Mahenovo divadlo v Brně – hudba Antonín Dvořák

1980 – „Pták Ohnivák“ – Janáčkovo divadlo v Brně – hudba Igor

Stravinský. Vlastní úprava libreta.

1981 – „Dialogy“ – Janáčkovo divadlo v Brně – hudba František Antonín

Ignác Tůma „Partita in D“, Antonín Dvořák „Maličkosti“ a

Dvojkoncert Bohuslava Martinů, pod názvem „Dialog se

svědomím minulosti“. Vlastní hudebně dramaturgická a

choreografická koncepce.

1981 – „Ikaros“ – Janáčkovo divadlo v Brně – hudba Sergej

Slonimskij. Vlastní úprava libreta a celková dramaturgie titulu

konzultována s hudebním skladatelem.

1981 – „Dialog tvarů“ – Moravské divadlo v Olomouci – hudba

František Antonín Ignác Tůma, „Dialog se svědomím minulosti“

– hudba Bohuslav Martinů.

1982 – „Pierot“ – Janáčkovo divadlo v Brně – hudba Zdeněk Pololáník.

Vlastní úprava libreta.

1983 – „Toccata e due canzoni“ – Janáčkovo divadlo v Brně – hudba

Bohuslav Martinů. Libreto inspirované tragickou životní událostí

skladatele při tvorbě tohoto hudebního díla.

1984 – „Poklad“ – Národní divadlo v Praze – balada z baletního večera

„Kytice“ hudebního skladatele Josefa Páleníčka. Scéna Daniel

Dvořák a kostýmy Josef Jelínek.

1984 – „Macbeth“ – Nová scéna Národního divadla v Praze – hudba

Václav Riedlbauch. Nové libreto a dramaturgická koncepce –

Antonín Moskalyk, Daniel Wiesner a Václav Riedlbauch. Scéna

Daniel Dvořák a kostýmy Josef Jelínek.

1985 – „Zkrocení zlé ženy“ – Janáčkovo divadlo v Brně – hudba Oldřich

Flosman. Scéna Otakar Schindler a kostýmy Josef Jelínek. Vlastní

úprava libreta.

1987 – „Jennifer“ – Národní divadlo v Praze – hudba Ladislav Simon.

Scéna Daniel Dvořák a kostýmy Josef Jelínek. Vlastní

dramaturgická a libretistická úprava.

1987 – „Synkreze“ – Stadtteater Bern – Večer mých choreografií

s hudbou K.Pendereckého, J.S.Bacha, A.Vivaldiho,

G.F.Händela, A.Dvořáka, I.Krejčího, L.Fišera a B.Martinů.

Interpretováno Baletem deseti – příležitostným souborem

sólistů baletu, který jsem spolu s Danielem Dvořákem pro taneční

festival ve Švýcarsku založil.

1988 – Národní divadlo v Praze – režie a choreografie závěrečného

večera Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha.

Antonín Dvořák „Notturno“, Pavel Kopecký „Rozvod“,

Leoš Janáček „Žárlivost“, Luboš Fišer „Per Vittoria Collona“.

1988 – „Princ Bajaja“ – Smetanovo divadlo v Praze – projekt

baletního titulu na motivy pohádky Boženy Němcové a filmu

Jiřího Trnky. Hudba Václav Trojan a Jiří Klusák. Texty písní

Vítězslav Nezval. Scéna Daniel Dvořák a kostýmy Josef Jelínek.

1990 – „Coppélia“ – Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě – hudba Leo

Delibes. Vlastní úprava libreta a dramaturgie tohoto klasického

baletu. Scéna Daniel Dvořák a kostýmy Josef Jelínek.

1990 – „Dialog tvarů“ – Divadlo Jiřího Myrona Ostrava – hudba

František Antonín Ignác Tůma.

1990 – „Dialog se svědomím minulosti“ – Moravské divadlo Olomouc –

hudba Bohuslav Martinů.

1991 – „Les Mozartiens“ – inscenace interpretovaná Baletem Deseti na

Novotného lávce u Karlova mostu. Hudební večer na hudbu

W.A.Mozarta – Divertimento D dur, Kvartet A dur, 12 německých

tanců, Malá noční hudba, Adagio a fuga C moll.

1992 – „Žárlivost“ – Pražský komorní balet Pavla Šmoka – hudba Leoš

Janáček.

1994 – „Les Sylphides“ – Manoël Theatre La Valetta na ostrově Malta –

hudba Fryderyk Chopin. Úprava titulu romantického baletu pro

soukromou baletní školu Tanya Bayona.

1995 –„Čtvero ročních dob“ – Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě –

hudba Antonio Vivaldi se zvukově hudebními přechody Jiřího

Hály.

1996 – „Pierot“ – Divadlo Jiřího Myrona Ostrava – hudba Zdeněk

Pololáník. Obnovená verze brněnské premiéry z roku 1982.

1997 – „451° Farenheitha“ – Sofijská Opera – světová premiéra projektu

tanečního divadla podle námětu Ray Bradburyho. Hudba Georgi

Mintchev. Vlastní libreto, dramaturgie a režie. Premiéra

interpretována sólisty a sborem Bulharského národního baletu.

1998 – „Ballet Stories“ – Divadlo F.X.Šaldy v Liberci – večer

choreografií s hudbou Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.

V závěru večera se konala československá premiéra tanečního

divadla inspirovaného románem S. Zweiga Josef Fouché

„Mimikry“ s hudbou Michala Košuta.

2000 – „Romeo a Julie“ – Městské divadlo v Ústí nad Labem – hudba

Sergej Prokofjev. Scéna Ondřej Nekvasil a kostýmy Josef

Jelínek. Vlastní dramaturgie a úprava libreta.

2002 –„Světlo a stín“ – Moravské divadlo Olomouc – choreografický

večer na hudbu Antonia Vivaldiho a Bohuslava Martinů.

2005 – „Ibbur, aneb mystérium pražského ghetta“ – Stavovské divadlo

v Praze – hudba Zbyněk Matějů. Pro tuto premiéru baletu

Národního divadla jsem napsal libreto podle románu „Golem“

Gustava Meyrinka a byl též režisérem večera. Choreografem

představení byl Petr Zuska.

2006 – „Milostný život Fryderyka Chopina“ – Divadlo F.X.Šaldy v

Liberci – Vlastní projekt tanečního divadla na hudbu Fryderyka

Chopina a Gioacchina Rossiniho.

2007 – „Čaroděj ze země Oz“ – Městské divadlo v Opavě – hudba

Zbyněk Matějů. Vlastní dramaturgická a režijní úprava.

2008 – „Marná opatrnost“ – Divadlo F.X.Šaldy v Liberci – hudba Louis

J.Friedrich Hérold a John Lanchrerry. Scéna a kostýmy Josef

Jelínek. Vlastní úprava klasického komediálního baletu.

2010 – „Chopin“ – Městské divadlo v Ústí nad Labem – nová verze

tanečního projektu, který jsem uvedl v roce 2006 v Liberci. Scéna

Martin Víšek a kostýmy Josef Jelínek. Představitel Chopina,

sólista baletu Vladimír Gončarov, během představení živě

interpretoval některé klavírní skladby Fryderyka Chopina.

Tím došlo k dokonalému prolnutí tanečně hereckého projevu se

senzitivní hudební interpretací.

c) Choreografie pro televizi a film, nebo televizní záznam mých inscenací

1974 – 1976 – „Hudba na zámku“ – tři pořady pražské hudební redakce

ČT natočené v Ploskovicích, Telči a ve Veltrusech.

Režie Eva Marie Bergerová.

1975 – 1977 – „Collegium musicum“ – devět pořadů pražské hudební

redakce ČT věnovaných hudbě francouzské, rakouské, anglické,

italské, skandinávské, iberské, pobaltské a arménské. Režií byla

pověřena celá řada režisérů ČT.

1976 – „Dora“ – taneční povídka – scénář, hudba a režie Václav Kašlík.

Natočil K¬rátký film Praha. Hlavní role ztvárnili sólisté baletu

Národního divadla Nelly Danko a Jan Kadlec. Tento snímek získal

ocenění na Mezinárodním televizním festivalu ve francouzském

Nancy.

1977 – „Koncert orchestru FOK“ – z Národního musea v Praze. Hudba

Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Režie Eva Marie Bergerová.

1977 – „Maláskův romantický klavír“ – televizní pořad natočený

v atraktivním prostředí kolonády v Karlových Varech.

Režie Eva Marie Bergerová.

1978 – „Secesní klavír Jiřího Maláska“ – televizní pořad natočený

v prostorách Obecního domu v Praze. Režie Eva Marie Bergerová.

1978 – „Kouzelník Žito“ – taneční povídka – hudba a režie Václav

Kašlík. Natočil Krátký film Praha. Pro tento snímek jsem byl také

autorem scénáře.

1979 – „Valčíky Antonína Dvořáka“ – televizní pořad natočený v

prostředí paláce Žofín na Slovanském ostrově v Praze.

Režie Eva Marie Bergerová.

1979 – „Od valčíku k valčíku“ – hudba Antonín Dvořák, Fryderyk

Chopin, Hector Berlioz. Režie Eva Marie Bergerová.

1981 – „Paganini“ – televizní inscenace operety Franze Lehára.

Režie Přemysl Kočí. Kavčí Hory Praha.

1982 – „Pierot“ – hudba Zdeňek Pololáník. ČT Brno – záznam mého

představení baletu z Janáčkova divadla.

Režie přenosu Milan Peloušek.

1983 – „Tři mušketýři“ – scénář a hudba Vítězslav Nezval. Dvoudílný

televizní muzikál natočený na Kavčích horách a atraktivních

prostředích pražských paláců. Režie Ladislav Rychman.

1984 – „Poklad“ – hudba Josef Páleníček. Televizní záznam Erbenovy

balady ze scény Národního divadla v Praze.

Režie záznamu Adam Rezek.

1984 – „Libochovické pastorále“ – televizní pořad realizovaný

v atraktivním prostředí Libochovického zámku.

Režie Eva Marie Bergerová.

1984 –„Kukačka v černém lese“ – film v hlavní roli s Olegem

Tabakovem. Filmové studio Barrandov – režie Antonín Moskalyk.

1984 – „Obrazy z dějin české hudby“ – hudba Miloslav Kabeláč

„Zrcadlení“ Op.49. Pořad hudební redakce ČT.

Režie Jaromil Jireš.

1985 – „Koncert z Národního muzea“ – hudba Josef Suk, Antonín

Dvořák. Pořad hudební redakce ČT.

Režie Eva Marie Bergerová.

1985 – „Zkrocení zlé ženy“ – hudba Oldřich Flosman. ČT Brno –

záznam mého představení komediálního baletu z Janáčkova

divadla. Režie přenosu Milan Peloušek.

1985 – „Věčný Faust“ – hudba původní televizní opery Luboš Fišer.

Technicky náročný projekt byl natočen ve studiu na Kavčích

horách a v přírodním prostředí Průhonického parku. Režie Jaromil

Jireš. Snímek získal hlavní cenu na mezinárodním festivalu

v rakouském Salzburgu.

1986 – „Dialog tvarů“ – hudba František Antonín Ignác Tůma. Televizní

adaptace mé choreografie natočená ve studiu na Kavčích horách.

Režie Jaromila Jireš. Snímek získal první cenu na Mezinárodním televizním festivalu v kanadském Banffu.

1986 – „Lev s bílou hřívou“ – film ze života Leoše Janáčka, natočený

Filmovým studiem Barrandov. Režie Jaromil Jireš.

1987 – „Dialog se svědomím minulosti“ – hudba Bohuslav Martinů.

Televizní adaptace mé choreografie natočená ve studiu na Kavčích

horách. Hlavní sóla tančí sólisté pařížské opery Wilfride

Piolletová a Jean Guizerix. Režisér Jaromil Jireš.

1987 – „O Háderunovi a víle Elóře“ – televizní pohádka. Hudba Vadim

Petrov. Režie Jaromil Jireš.

1987 – „Fanynka“ – úsměvný příběh ze staré Prahy s Dagmar

Veškrnovou – Havlovou v hlavní roli. Televizní inscenace podle

povídky Eduarda Basse. Režie Jaroslav Dudek.

1987 – „Kouzelný krámek“ – „La Boutique fantasie“ – hudba

Gioacchino Rossiniho. Televizní inscenace – tančí sbor a sólisté

Baletu Národního divadla Hana Vláčilová a Vlastimil Harapes.

Režie Antonín Moskalyk.

1987 – „Mistr a Markétka“ – Televizní záznam představení Michaila

Bulgakova z Divadla na Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

1987 – „Bratři“ – Televizní pohádka Věry Provazníkové. Režie Ludvík

Ráža.

1988 – „Koncert z Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha“ –

hudba Antonín Dvořák „Notturno“, Pavel Kopecký „Rozvod“,

Leoš Janáček „Žárlivost“, Luboš Fišer „Per Vittoria Collona“.

Televizní přímý přenos z Národního divadla v Praze.

Režie Adam Rezek.

1989 – „Jedno jaro v Paříži, aneb krvavá Henrietta“ – Televizní

záznam muzikálu pro činoherce Oldřicha Daňka. Hudba

J.F.Fischer. Představení Divadla na Vinohradech.

Režie Jaroslav Dudek.

1989 – “Rakovina vůle“ – druhý název: „Memento mori“ – hudba

Juraj Filas. Původní televizní opera z prostředí drogově závislých.

Scénář Petr Skarlant a scénář Radek John. Režie Jaromil Jireš.

Snímek získal hlavní cenu na Mezinárodním televizním festivalu v

rakouském Salzburgu.

1989 – „Země úsměvů“ – Televizní inscenace operety Franze Lehára

natočená ve studiu na Kavčích horách. Režie Milan Macků.

1989 – „Král Colas Kolikátý“ – Televizní záznam představení Pavla

Kohouta a Romaina Rollanda z Divadla na Vinohradech.

Režie Jaroslav Dudek.

1990 – „Antonín Dvořák“ – Životopisný film v koprodukci s

francouzskou televizí. Scénář Jarmil Burghauser.

Režie Jaromil Jireš.

1990 – „Radostný život posmrtný“ – Televizní film podle literární

předlohy Marka Twaina. Scénář a režie Zdeněk Zelenka.

1992 – „Danton, čili Saturnália“ – Martin Štěpánek v titulní roli

televizní inscenace historického dramatu z doby francouzské

revoluce. Režie Jaroslav Dudek.

1993 – „Nesmrtelná teta“ – Filmová pohádka Bonton filmu podle

literární předlohy Karla Jaromíra Erbena.

Scénář a režie Zdeněk Zelenka.

1994 – „Laskavý divák promine“ – pětidílný televizní seriál ze života

Jana Nerudy. V hlavní roli Ilja Racek. Scénář Ivo Pelant.

Režie Jaroslav Dudek.

1995 – „Mimikry“ – Televizní elektroakustický balet Michala

Košuta. Scénář jsem napsal inspirován románem S.Zweiga Josef

Fouché. V hlavních rolích Boris Rösner a Marek Vašut.

Režie Jaromil Jireš.

1998 – „Její pastorkyňa“ – Televizní záznam opery Leoše Janáčka

z Národního divadla v Praze. Režie Josef Průdek.

2005 – „Televizní medailon hudebního skladatele Jana Klusáka“ –

Režie Adam Rezek.

2006 – „Sůva z nudlí“ – televizní pohádka Ireny Pavlové.

Režie Vít Olmer.

2014 – „Oskar Nedbal: vzestupy a pády“ – Dokumentární film, ve

kterém se nejednalo o choreografickou spolupráci, ale živě jsem

hovořil o Oskaru Nedbalovi z hlediska choreografa, jako o tvůrci

baletních představení. Režie Pavel Kačírek.

d) Choreografie v operách

1977 – „Tamerlán“ – opera Josefa Myslivečka ve Stavovském divadle –

choreografie opery ve stylu čínského akrobatického divadla.

Spolupráce s Vrcholovým střediskem gymnastiky, konkrétně

s Věrou Čáslavskou. Režie Ladislav Štros.

1979 – „Peter Grimes“ – inscenace opery Benjamina Brittena na scéně

Národní divadlo v Praze. Režie Ladislav Štros.

1980 – „Mirandolina“ – inscenace opery Bohuslava Martinů na scéně

Stavovského divadla. Režie Karel Jernek.

1980 – „Evžen Oněgin“ – inscenace opery P.I .Čajkovského na scéně

divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Režie Marian Chudovský.

1981 – „Ruslan a Ludmila“ – inscenace opery M.I.Glinky na scéně

Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. Režie Jiří Glogar

1982 – „Silnice“ – operní inscenace Václava Kašlíka, kterou vytvořil

na základě Felliniho filmu. Národní divadlo v Praze.

Režie Karel Jernek.

1982 – „ Růže pro Johanku“ – opera Otmara Máchy inscenovaná

v Janáčkově divadle v Brně. Režie Ilja Hylas.

1984 – „Copernicus“ – opera J.F.Fischera na libreto Oldřicha Daňka.

Národní divadlo v Praze. Režie Karel Jernek.

1986 – „Zbojnická balada“ – opera Václava Kašlíka uvedená na scéně

Národního divadla v Praze. Režie Václav Kašlík.

1986 – „Tubadúr“ – inscenace opery Giuseppe Verdiho na scéně

Smetanova divadla. Režie Jiří Glogar

1988 – „Ariadna“ a „Oedipus Rex“ – operní inscenace hudebních

skladatelů Bohuslava Martinů a Igora Stravinského uvedená na

scéně Národního divadla v Praze. Scéna Josef Svoboda, kostýmy

Šárka Hejnová, dirigent Václav Neumann, režie Evald Schorm.

1988 –„Rigoletto“ – inscenace opery Giuseppe Verdiho na jevišti

Smetanova divadla. Režie Karel Jernek. (Dosud na repertoáru).

1989 – „Čert a Káča“ – inscenace opery Antonína Dvořáka na scéně

Národního divadla v Praze. Výprava Adolf Born.

Režie Marian Chudovský. (Dosud na repertoáru).

1991 – „Rusalka“ – inscenace opery Antonína Dvořáka na jevišti

Národního divadla v Praze. Režie Alena Vaňáková.

1991 – „Rigoletto“ – inscenace opery Giuseppe Verdiho na jevišti

Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Režie Marian Chudovský.

1993 – „Hry o Marii“ – inscenace opery Bohuslava Martinů na scéně

Janáčkova divadla v Brně. Režie Václav Věžník.

1994 – „Evžen Oněgin“ – inscenace opery P.I.Čajkovského na jevišti

Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Režie Bedřich Jansa.

1997 –„Její pastorkyňa“ – inscenace opery Leoše Janáčka na scéně

Národního divadla v Praze. Režie Josef Průdek.

1998 – „Liška Bystrouška“ – inscenace opery Leoše Janáčka na jevišti

Janáčkova divadla v Brně. Režie Václav Věžník.

1999 – „Liška Bystrouška“ – inscenace opery Leoše Janáčka na jevišti

Moravského divadla v Olomouci. Režie Václav Věžník.

2000 – „Její pastorkyňa“ – pražská inscenace opery Leoše Janáčka

nastudovaná v Lisabonské opeře se sólisty ND, místním sborem a

se studenty Konzervatoře. Režie Josef Průdek.

2000 – „Smrt Hippodamie“ – inscenace melodramu Zdenka Fibicha a

Jaroslava Vrchlického na scéně Národního divadla v Praze.

Režie Josef Průdek.

2001 –„Liška Bystrouška“ – brněnská inscenace opery Leoše Janáčka

nastudovaná v Lisabonské opeře s brněnskými sólisty, místním

sborem a se studenty Konzervatoře v Lisabonu.

Režie Václav Věžník.

2002 – „ Figarova svatba“ – inscenace opery W.A.Mozarta na scéně

Stavovského divadla. Režie Josef Průdek. (Dosud na repertoáru).

2003 – „Prodaná nevěsta“ – premiéra inscenace opery Bedřicha

Smetany v Městském divadle v italském Terstu s hostujícími

sólisty ND a místním operním a baletním souborem.

Režie Václav Věžník.

2003 – „Mefistofele“ – inscenace operyArriga Boita na jevišti Janáčkova

divadla v Brně. Režie Václav Věžník.

2004 – „Rusalka“ – inscenace opery Antonína Dvořáka na scéně

Slezského divadla v Opavě. Režie Eva Andělová.

e) Choreografie v činohrách

1983 – „Generální zázrak“ – inscenace hry Vladimíra Párala, Miloše

Horanského a Vojtěcha Rona v Divadle Jaroslava Průchy na

Kladně. Režie Miloš Horanský.

1985 – „Věc Makropulos“ – inscenace hry Karla Čapka na jevišti Nové

scény Národního divadla ve skvělé interpretaci Jany Hlaváčové.

Režie Václav Hudeček.

1986 – „A jenom země bude má“ – inscenace hry Jiřího Šotoly na scéně

Národního divadla v Praze. Režie František Laurin.

1987 – „Jedno jaro v Paříži, aneb krvavá Henrietta“ – inscenace

muzikálu pro činoherce Oldřicha Daňka a J.F.Fischera na scéně

Divadla na Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

1987 – „Romeo a Julie roku 2300“ – inscenace hry Vladimíra Párala,

Miloše Horanského a Vojtěcha Rona premiérovaná v Divadle

Jaroslava Průchy na Kladně. Režie Miloš Horanský

1987 – „Mistr a Markétka“ – dramatizace románu Michaila Bulgakova

inscenovaná na jevišti Divadla na Vinohradech.

Režie Jaroslav Dudek.

1987 – „ Útěk“ – hra Michaila Bulgakova premiérovaná v Divadle

S.K.Neumanna. Režie Miloš Horanský.

1988 – „Oidipus“ – Sofoklova tragedie inscenovaná na jevišti Divadla na

Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

1988 – „ Princezna Turandot“ – hra Daniely Fischerové inscenované

v Divadle S.K.Neumanna. Režie Juraj Deák.

1988 – „ Lysistrata aneb Nejkrásnější válka“ – hra Vladimíra Renčína

podle Aristofana premiérovaná v Divadle Jaroslava Průchy na

Kladně. Režie Miloš Horanský.

1990 – „Ze života hmyzu“ – inscenace hry bratří Čapků na scéně

Národního divadla v Praze. Režie Miroslav Krobot.

1990 – „Večer tříkrálový“ – inscenace hry W. Shakespeara na jevišti

Divadla na Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

1991 – „Komik“ – inscenace hry Johna Osborna na jevišti Divadla na

Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

1991 – „Vest Pocket Revue V + W“ – inscenace revue Jiřího Voskovce a

Jana Wericha na scéně Divadla v Dlouhé. Režie J.Řeřicha.

1991 – „ Ubohý vrah“ – inscenace hry Pavla Kohouta na scéně Divadla

na Vinohradech. Režie Luboš Pistorius.

1992 – „Jak snadné je vládnout“ – inscenace hry Oldřicha Daňka na

jevišti Divadla na Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

1993 – „ Julien aneb Neprobuďte madam“ – hra Jeana Anouilhe

inscenovaná v Divadle na Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

1993 – „Slečna Julie“ – inscenace hry Augusta Strindberga inscenovaná

v Divadle na Starém Městě. Režie Jindra Rathova Puhony.

1995 –„Král Colas Kolikátý“ – inscenace hry Pavla Kohouta a Romaina

Rollanda na scéně Divadla na Vinohradech. Režie Jaroslav Dudek.

2000 – „Konec masopustu“ – inscenace hry Josefa Topola na scéně

Moravského divadla v Olomouci. Režie Jan Kačer.

2002 – „Bouře“ – inscenace hry W.Shakespeara na jevišti Divadla

F.X.Šaldy v Liberci. Režie Jan Kačer.

f) Choreografie v operetách

2000 – „Hraběnka Marica“ – inscenace operety Emmericha Kalmána na

scéně Městského divadla v Ústí nad Labem. Režie Jan Štych.

2002 – „Vídeňská krev“ – inscenace operety Johanna Strausse na jevišti

Divadla Jiřího Myrona v Ostravě. Režie Bedřich Jansa.

2004 – „Čardášová princezna“ – inscenace operety Emmericha

Kalmána na jevišti Divadla F.X.Šaldy v Liberci. Režie Jan Štych.

g) Režie a choreografie operních, činoherních, operetních a muzikálových představení

1990 – „Starci na chmelu“ – první uvedení filmového muzikálu autorů

Vratislava Blažka, Ladislava Rychmana, Jiřího Maláska, Jiřího

Bažanta a Vlastimila Hály na jevišti Moravského divadla v

Olomouci.

1990 – „Best of Mozart“ – inscenace souboru Opera Mozart – podílel

jsem se na režii tohoto operního projektu společně se Šimonem

Cabanem, Danielem Dvořákem, Petrem Léblem, Jiřím

Nekvasilem, Ninou Vangeli a Janem Schmidem.

1991 – „Strašidelný dům“ – inscenace pohádkového muzikálu Daniely

Fischerové na jevišti Divadla v Dlouhé. První scénické uvedení.

1992 – „Macbeth“ – inscenace dramatu W. Shakespeara na scéně

Moravského divadla v Olomouci.

1994 – „La traviata“ – inscenace opery Giuseppe Verdiho na jevišti

Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Dirigent Oliver Dohnanyi.

1995 – „Carmen“ – inscenace opery George Bizeta na jevišti Divadla

Antonína Dvořáka Ostravě. Dirigent Paolo Gatto.

1997 – „Sedlák kavalír“, „Komedianti“ – inscenace operního večera

hudebních skladatelů P.Mascaniho a R.Leoncavalla na jevišti

Janáčkova divadla v Brně.

1998 – „Orfeus a Euridica“ – inscenace opery Ch.W.Glucka na jevišti

Moravského divadla v Olomouci.

1999 – „Zpívání v dešti“ – první scénické uvedení tohoto amerického

muzikálu v České republice na scéně Divadla Jiřího Myrona

v Ostravě.

2000 – „Hubička“ – autorská inscenace opery Bedřicha Smetany na

jevišti Divadla Antonína Dvořáka v Ostravě. Scéna Ondřej Nekvasil.

2001 – „Škola základ života“ – inscenace muzikálově zpracovaného

filmu s vlastními texty písní na scéně Městského divadla

v Příbrami.

2004 – „Historie jednoho snu“ – světová premiéra opery švýcarského

hudebního skladatele Andrease Pflügera na scéně Slezského

divadla v Opavě.

2005 – „Noc v Benátkách“ – inscenace komediální operety Johanna

Strausse na jevišti Slezského divadla v Opavě.

2007 – „Yuzuru“ – nastudování japonské opery sólisty divadla Slezského

divadla v Opavě v japonském originále.

Literární, libretistická a publikační činnost:

Ze svých cest do zahraničí jsem psal do odborného časopisu „Taneční listy“ kritické črty o úrovni tanečního umění v té které zemi. Od úžasných profesionálních zážitků ze školy Mudra Maurice Béjarta v Bruselu, po tristní dojmy z Alžíru a Maroka.

Příležitostně píši do časopisu „Taneční aktuality“ – naposledy vzpomínku na legendu přípravky baletu Národního divadla v Praze, paní profesorku Naďu Sobotkovou.

Jsem autorem libret a původních libretních úprav všech svých baletů. Nebudu zde opisovat celý seznam titulů, které jsem vytvořil. Stačí se podívat o několik listů zpět.

Napsal jsem libreto a bodový scénář k premiéře baletu Národního divadla v Praze – „Ibbur aneb Pražské mystérium“ (2005), pod kterým jsem také podepsán jako režisér (ch.Petr Zuska).

Dále jsem literárně zpracoval a na DILIA registroval taneční divadelní projekty:

„ Labyrint světa a ráj srdce“, inspirovaný filozoficky laděným dílem

Jana Ámose Komenského poutníka s růžovými brýlemi.

„Nero“, celovečerní projekt tanečního divadla na divadelně atraktivní

antické téma.

„Sylvia – aneb jak to asi bylo s premiérou slavného baletu Pařížské Opery“ – parodicky komický baletní titul s výtvarnými inspiracemi vrcholných představitelů francouzského impresionismu Augustem Renoirem (obrazy pařížských kaváren), Edgarem Degasem (svět baletu a Moulin Rouge) i ve své době skandálním obrazem „Snídaně v trávě“ Edouarda Maneta.

„Bel – ami“ – podle románu Miláček Guy de Maupassanta , který je zpracován nejen jako libreto celovečerního tanečního divadla , ale dokonce jsem se pokusil o svůj první celovečerní operní titul.

Pro můj poslední divadelní projekt tanečního divadla – „Franz Kafka“, podle spisovatelových Povídek, ukončuje hudební skladatel Jiří Teml původní orchestrální partituru.

V těchto dnech odevzdávám do tisku knihu „Taneční divadlo – aneb vyprávění o Macbethovi“. Důvody proč jsem začal psát knihu na toto téma je několik.

a) Většinu svého tvůrčího života se zabývám tvorbou titulů tanečního divadla.

b) Jako pedagog choreografie na HAMU jsem zjistil, jak málo o tanečním divadle moji studenti vědí a jak vágní mají představu o vzniku takového představení.

c) Choreografové zřídka kdy formulují písemně své představy, a proto je velmi málo odborné literatury věnující se tomuto tématu.

Studijní pobyty a stáže v zahraničí

1977 – stáž v Bruselu v souboru Balet XX století Maurice Béjarta.

Tento studijní pobyt výrazně ovlivnil můj tvůrčí život v tanečním

umění. Vstoupil jsem do světa aktivního vnímání možností volné

kreativity nejen pohybu v prostoru, ale i hudebních a výtvarných

inspirací.

Navštívil jsem také Walonský a Flanderský baletní

soubor, ale hlavní tvůrčí inspiraci jsem získal u Maurice Béjarta.

Dostal jsem tam dokonce nabídku angažmá na tři roky. Byl jsem

v Praze otcem dvou malých dětí, tak jsem s lítostí tuto nabídku

musel odmítnout. Ale Béjartovo choreografické myšlení mne

natolik ovlivnilo, že jsem mu zůstal věrný dodnes.

1978 – stáž v Alžírsku, kde jsem vedl kurzy klasického tance a

choreografie.

Prostředí, kde jsem se ocitnul, bylo naprosto kontrastní vůči

pobytu v Belgii. Socialistická vláda Alžírska si přála vybudovat

balet na způsob sovětského. Autoritativně přikázala válečným

sirotkům, aby se z nich staly hvězdy Alžírského baletu. Za tímto

účelem byli přizváni sovětští pedagogové.

S jednou profesorkou z Leningradu jsem se během tohoto

pobytu osobně setkal a barvitě vyprávěla o tristních výsledcích.

Příkazem nelze dobrý taneční soubor vytvořit. K tomu je zapotřebí

celá řada věcí, nejvíce dispozice, hodně fyzické dřiny, ale zejména

láska k tanci. O tom jsem se přesvědčil i při pokusu o choreografii

na hudbu Antonia Vivaldiho „Čtvero ročních dob“.

1987 – měsíční stáž v Maroku, kde jsem na několika uměleckých

školách vedl kurzy současného tance a choreografie.

Také zde jsem se nesetkal s dokonalými profesionály, ale

bylo to milé setkání s interprety, kteří měli upřímnou snahu

dosáhnout maximálních výsledků.

1988 – 1995 – stálý hostující pedagog na letních tanečních kurzech na

ostrově Malta, pořádaných majitelkou baletní školy Tanyou

Bayonaovou.

Během těchto měsíčních kurzů jsem denně zadával klasický

trénink, učil studenty základům taneční partneřiny a měl kurzy

českých, moravských a slovenských lidových tanců.

Každý letní kurs byl ukončen závěrečným koncertem, pro který jsem připravoval choreografie. Uplatnil jsem tak vlastní tvorbu na hudbu klasickou, současnou, folklórní (např. Balady Jaroslava Krčka, které byly dokonce zpívány v češtině maltskými studenty a setkaly se s velkým ohlasem u publika), až po melodie z muzikálu „Zpívání v dešti“.

1988 – 1995 – stálý hostující pedagog na letních tanečních kurzech na

ostrově Malta, pořádaných majitelkou baletní školy Tanyou

Bayonaovou.

Během těchto měsíčních kurzů jsem denně zadával klasický

trénink, učil studenty základům taneční partneřiny a měl kurzy

českých, moravských a slovenských lidových tanců.

Každý letní kurs byl ukončen závěrečným koncertem, pro který jsem připravoval choreografie. Uplatnil jsem tak vlastní tvorbu na hudbu klasickou, současnou, folklórní (např. Balady Jaroslava Krčka, které byly dokonce zpívány v češtině maltskými studenty a setkaly se s velkým ohlasem u publika), až po melodie z muzikálu „Zpívání v dešti“.

Nejvýznamnější spoluprací bylo nastudování romantického baletu „Les Sylphides“, kterou Tanya Bayonaová uspořádala k 25. výročí vlastní soukromé baletní školy.

2000 – 2001 – dva měsíční pedagogické a choreografické studijní

Pobyty v hlavním městě Portugalska Lisabonu.

S místní Taneční konzervatoří nastudování choreografií do operních představení Leoše Janáčka v Teatro National.

První se konal v rámci příprav hostování sólistů a inscenátorů opery pražského Národního divadla s inscenací Leoše Janáčka „Její pastorkyňa“. Jako autor choreografie pražského představení jsem se snažil naučit zdejší studenty moravskému folklóru.

Bylo vpravdě úsměvné, že nejlepší interpreti měli černou

barvu pleti. Výsledné představení naší lisabonské „Jenůfky“ bylo

po stránce profesionální interpretace na vysoké úrovni, ale zároveň

mělo, pro milovníky moravského folklóru, vskutku originální

kolorit.

O rok později se prakticky opakovalo totéž, jen se jednalo o operu „Liška Bystrouška“ Leoše Janáčka, s hostujícími sólisty a

inscenátory brněnské inscenace. Měl jsem to štěstí, že i v Brně jsem

byl autorem choreografie. Opět jsem měl kurzy tanečních technik a

pantomimy, při kterých jsem vybral velké množství dětských

interpretů.

2008 – v rámci programu ERASMUS jsem realizoval semináře a

přednášky o choreografii na Taneční vysoké škole v estonském

hlavním městě Tallinu.