Základní umělecká škola, Ostrava - Moravská Ostrava

Představení oboru

Do tanečního oboru jsou přijímáni žáci na základě přijímacích nebo talentových zkoušek do jednotlivých ročníků podle věku. Základní studium I. a II. stupně je ukončeno tanečním vystoupením žáků na koncertě školy. Pro talentované žáky je atraktivní výuka zaměřená na klasickou taneční techniku a současný tanec. K prioritám tanečního oddělení patří příprava nadaných žáků na konzervatoře. Taneční oddělení se může každoročně pochlubit mnoha zajímavými akcemi. Patří k nim celovečerní taneční představení v DKMO, vystoupení na koncertech školy a na kulturních akcích pořádaných různými organizacemi.

Cílem výuky je vedle získávání znalostí z oblasti klasické taneční techniky, také částečné proniknutí do světa folklóru, se snahou připomenout na slavnostních koncertech a vystoupeních pro širokou veřejnost, že i tento druh umění má stále své osobité kouzlo. Stejně jako jiná oddělení připravuje taneční oddělení svá vystoupení nejen v rámci výuky, ale také na odborných soustředěních.

Školní rok končí tradičně Velkým tanečním koncertem v Domě kultury města Ostravy, na jehož realizaci se spolupodílí VO (kulisy, návrhy kostýmů, reklamní činnost) a LDO.

Obsah studia

Taneční obor v základním uměleckém vzdělávání umožňuje prostřednictvím pohybových a tanečních aktivit komplexně a systematicky rozvíjet jedince po stránce tělesné a duševní. Každému žákovi, podle míry jeho schopností a zájmu, poskytuje základy odborného vzdělání, které mu umožní uplatnit se jako tanečník při nejrůznějších neprofesionálních aktivitách, v povoláních, pro která je kultura pohybu vhodným předpokladem, případně pokračovat v dalším studiu směřujícím k profesionálnímu působení. Vzdělávání v tanečním oboru žáka seznamuje se stavbou i strukturou lidského těla, zákonitostmi pohybu a poskytuje mu orientaci v různých oblastech spojených s tanečním projevem a kulturou pohybu.

Vzdělávací obsah tanečního oboru je tvořen očekávanými výstupy, které jsou rozčleněny do vzájemně provázaných a podmiňujících oblastí - teorie a praxe.

Prostřednictvím studia stylů (technika klasického tance, současného a lidového tance) se žáci seznamují se základy tanečních technik. Rozvíjí techniku pohybu jako systému specifických prostředků komunikace a jsou seznámeni se způsoby rozvoje a kultivace koordinačních, silových a vytrvalostních schopností včetně kompenzace sekundárních dopadů fyzické zátěže na organismus. Oblast pod sebe zařazuje vzdělávací předměty „Přípravná taneční výchova, Taneční průprava, Klasický tanec, Lidový tanec a Moderní tanec“.

V předmětu „Taneční praxe“ rozvíjí schopnosti porozumět komunikačnímu obsahu uměleckého díla a umělecké dílo hodnotit, chápat taneční umění v souvislostech, hodnotit prováděný pohyb i umělecký projev.

Historie školy

Více jak stoleté působení první veřejné hudební školy na Ostravsku, dnešní Základní umělecké školy Ostrava – Moravská Ostrava, Sokolská tř. 15, dokazuje nejen její výjimečnost, ale především přetrvávající kulturní a umělecké hodnoty. Základní umělecká škola se stala vůbec první českou hudební školou na Ostravsku, což činí její podíl na profilaci ostravského hudebního života význačným a ničím nenahraditelným. Tehdejší úsilí o zpřístupnění hudby mladé generaci vycházelo z tradice významného skladatele Leoše Janáčka, jehož odkaz prostupuje veškerou činností školy po celou dobu.

Zakladatel školy, tehdejší Hudební školy Matice Školské, Eduard Marhula, Janáčkův žák, zřídil v roce 1907 v havířské osadě Mariánských Horách hudební učiliště. Do založení Hudební školy Matice Školské neměla Ostrava a její okolí žádné organizované české hudební školy. Tato škola tak představovala startovací impuls ke vzniku dalších hudebních škol na Ostravsku, vycházejících z Hudební školy Matice Školské a její janáčkovské tradice. Rozvoj hudebnosti a vliv těchto škol pak dokazuje zřízení konzervatoře, filharmonie či jiných hudebních institucí.

Organizaci školy rozvinul na širokém základě další Janáčkův žák František Míťa Hradil (1898–1980), absolvent jeho kompoziční třídy na mistrovské škole pražské konzervatoře. Po Marhulově smrti v roce 1925 se stal jeho nástupcem v řízení školy. Svým moderním přístupem pokračoval v intencích utvrzování a prohlubování Janáčkovy umělecké tradice. Za jeho ředitelského působení se škola v roce 1935 přemístila z Mariánských Hor do centra Ostravy pod názvem Masarykův ústav hudby a zpěvu, jemuž ministerstvo školství udělilo právo veřejnosti za vynikající výsledky v hudební výchově a vzdělání mládeže.

V důsledku politických a společenských změn se v roce 1951 hudební školy dostávají do péče státu, s čímž souvisí také změna názvu na lidovou školu umění.

Důležitým mezníkem se stal rok 1953, kdy se vyčleněním hudebněpedagogického oddělení vytvořil nový samostatný hudební školský typ Vyšší hudebně pedagogická škola, dnešní Janáčkova konzervatoř (výnosem Státního výboru pro věci umění č. 40.719/53 ze dne 14. srpna 1953), za přičinění hlavních iniciátorů R. Kubína, F. M. Hradila, V. Musila, V. Bělohlavého a M. Klegy.

Ve stejném roce školu opouští F. M. Hradil a jeho nástupcem se od roku 1953 stala Jiřina Procházková, jejíž vedení lidové školy umění se opíralo zejména o tehdejší potřeby odborné hudební výchovy. Do tohoto období spadá výrazná změna zejména organizační povahy, a to přemístění školy do nových prostor na Sokolské třídě v centru Ostravy v roce 1961.

Moderním přístupem k vedení se vyznačoval ředitel školy od roku 1961 Erich Pazdziora, rovněž absolvent ústavu, který obohatil výuku o inovativní prvky a progresivní tendence.

Dalšími nástupci E. Pazdziory ve vedení školy se v roce 1990 stali Jindřich Czerný, o 5 let později, tedy v roce 1995, Eva Košárková, kterou v roce 1998 vystřídal Aleš Vavrečka. Současným ředitelem školy je od roku 2007 Jaromír Zubíček.

Z novodobější historie školy zaujímá primární postavení výrazná rekonstrukce budovy z roku 1996. Historický objekt ZUŠ na Sokolské tř. 15 byl zrekonstruován a zmodernizován, čímž nabídl zájemcům základního uměleckého vzdělání kvalitní výukové prostory. Ojedinělost školy je dána především koncentrací všech oborů vyučovaných v rámci základního uměleckého školství do jednoho místa (obor hudební, taneční, výtvarný a literárně dramatický). Rekonstrukce umožnila studium také handicapovaným dětem v podobě bezbariérového přístupu. Vyučování tak rázem začalo probíhat v pěti podlažích, např. v suterénu lze najít ateliéry pro práci s hlínou a užitou keramikou včetně keramické pece, ve střešních prostorách zase ateliéry pro malbu, grafiku apod. Škola v současné době nabízí široké spektrum oborů s osvědčeným kvalitním pedagogickým sborem.