Kříž u potoka

*„Holoubek“*

Holoubek je známou baladou Karla Jaromíra Erbena, na jejíž motivy napsal Antonín Dvořák v roce 1896 ve Žďáře tuto stejnojmennou symfonickou báseň. Mladá žena, která otráví svého manžela kvůli mladšímu nápadníkovi prožívá kruté výčitky svědomí, které ji nakonec doženou k sebevraždě.

Pavel Šmok k premiéře Holoubka v roce 1993 uvedl: „Dvořák ve svém Holoubkovi nesleduje Erbenovu baladu nijak ‚doslovně‘. Proto ani moje taneční ztvárnění ‚nevypráví‘ děj přímočaře. Zvolil jsem tu formu ‚divadla na divadle‘ a zasadil příběh do prostředí podivného masopustu: příběh se proměňuje jakoby ve vdovin zlý sen, noční můru, a něžný holoubek ve smrtihlava.“

*„Kříž u potoka“*

Kříž u potoka je taneční drama inspirované stejnojmenným románem Karolíny Světlé, které tvůrci zasadili snad do nedávné minulosti a které je „orámováno“ Dvořákovým smyčcovým kvartetem d moll v podání Zemlinského kvarteta. Řeší hned několik nadčasových témat jako jsou: oběť, smysl života, nedorozumění, vina a hlavně... Láska.

„... Způsob, jakým jsem se rozhodla příběh ‚odvyprávět‘ a jakým pracuji s tanečníky, není asi úplně neobvyklý. Pracováno s ním však do důsledku, dost možná neobvyklý efekt přinese. Chybí tu pro tanec tolik typický ornament. Všechny pohyby tu jsou ‚významotvorné‘ a hlavně ‚emocetvorné‘. Vše by mělo působit velmi nepřipraveně, a tedy přirozeně – což je na jevišti vždy to nejtěžší. Jako když hudba a pohyb na poslední chvíli vytrysknou z právě prožívaného. Tanečníkům nechávám uměleckou svobodu do té míry, do jaké jsou absolutně pravdiví a přesvědčiví. Pokud se toto podaří, bude pak, myslím, velmi lehké nechat se strhnout dost rychlým sledem obrazů. Jako prohlížením fotografií v albu, kdy z gesta či výrazu tváře vytušíme, k čemu mohlo dojít i mimo záběr…,“ upřesňuje Alena Pešková.