KY-TIME
Realizační tým
INŠPIRÁCIA
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: W. A. Mozart (Klavírní koncert č. 23, KV 488, Album: Mozart Piano Concertos No.19 & 23, Scottish Chamber Orchestra, dirigent Ch. Mackerras, TELARC DIGITAL STEREO CD – 80285)
Scéna a kostýmy: Anik Bissonnette, Mário Radačovský
UN BALLO
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Maurice Ravel (Couperinov náhrobok (Le Tombeau de Couperin)- Menuet, Pavana za mŕtvu infantku
Album: Ravel “Orchestral Works”, Orchestre Symphonique de Montréal, dirigent Charles Dutoit, DECCA 410 254 – 2)
Scéna: Jiří Kylián
Kostýmy: Joke Visser
Světla: Joop Caboort
68
Choreografie: Mário Radačovský
Hudba: Johann Sebastian Bach, Chaconne pre sólové husle,
(Album: The Best of Bach, Tbiliský symfonický orchester, dirigent Vachtang Kakhidze; Koncert pre Husle a orchester, č. 2 E-Dur, Adagio, BWV 1042, Album: Point Productions, Camerata Romana, dirigent Eugen Duvier), Wolfgang Amadeus Mozart (Cosi fan tutte, K 588, Album: „Introducing Mozart“, Orchestra of Royal Opera Londýn, dirigent Richard van Allan)
Scéna: Erik Ivančík
Kostýmy: Martin Kotúček
REAL TIME
Choreografie: Lukáš Timulák
Hudba: Gustavo Santaolalla (Album: Ronroco, skladby Way Up a Gaucho, vydavateľstvo Nonesuch Records;
Loituma, Album: Things of Beauty, skladba levan Polkka, vydavateľstvo NorthSide)
Koncept a dramaturgie: Peter Biľak
Scéna a kostýmy: Peter Biľak, Lukáš Timulák
Kamera a střih videa: Lukáš Timulák
ŠESŤ TANCOV
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: Wolfgang Amadeus Mozart (Sechs Deutsche Tänze, KV 571 Album: History of the Waltz „Walsen“, dirigent Heinz Wallberg, CD 420 052- 2)
Scéna a kostýmy: Jiří Kylián
Světla: Joop Caboort
Světla a technická adaptace: Henk Palmers
Anotace
INŠPIRÁCIA
Inšpirácia je jedním z prvních choreografických pokusů Mária Radačovského. Tou skutečnou inspirací mu pro tuto choreografii byla jeho partnerka Anik Bissonnette. Autor se převtělil do postavy skladatele, který tvoří a hledá, je zdánlivě ztracený až do chvíle, kdy se objeví Inspirace, ktorou se nechá vést a která ho utvrdí v tom, že vše je tak, jak má být
UN BALLO
Choreografie Un Ballo byla první, kterou Jiří Kylián vytvořil pro skupinu mladých tanečníků NDT II. Název můžeme chápat v tradičním slova smyslu, jako spoločenskou událost nebo v doslovném překladu – není však záměrem choreografa nutit diváka hledat hluboké či skryté významy. Kylián popisuje svou choreografii jako „tanec na hudbu, nic víc“. Pokládá ji za cvičení hudebního cítění a senzitivity mezi mužskými a ženskými partnery.
68
Rok 1968, reformní období v Československu, úsilí vybudovat demokratickou formu v socialismu nebo socialismus s lidskou tváří. Úsilí o uvolnění pout, kterými komunistická ideologie omezovala a regulovala život společnosti, se skončilo v noci z 20. na 21. srpna 1968 vojenskou akcí pěti zemí proti Československu. Tato událost radikálně změnila poměry ve společnosti a dramaticky zasáhla do života obyčejných lidí. Za jednu noc se všechno otřáslo v základech, padla závora, sevřetí nesvobody zabolelo, lidé činili osudová rozhodnutí, měnili se na hrdiny či oběti, sváděli boj s emocemi, hledali racionální řešení, zažívali situace, ve kterých se projevila jejich lidská podstata.
68 je mikropříběh o lidech v hraniční situaci, která si od nich vyžádala osudové reakce, které vzápětí změnily jejich život. Muž a žena, které rozdělila závora jako symbol reálné či metaforické hranice. Přežijí odloučení a okamžiky, které jsou zkouškou vytrvalosti jejich vztahu, jejich vzájemé oddanosti. Sílu jim dáva to, že se navzájem milují, protože nejdůležitější je pravda a jejich vzájemná oddanost.
Uplynulo 40 roků, dnes žijeme v demokracii a v Evropě bez hranic. Svobodný život se stal jakousi samozřejmostí, a proto je nesmírně důležité občas se zepta sebe sama, jak si připomínáme tyto události, jak můžeme zabránit tomu, aby se něco podobného, třeba v j iné formě nezopakovalo. Jsme schopni si uvědomit, že pouze my sami, jsme tvůrci vlastních hranic, vlastní velikosti a malosti? Otevřel se nám svět neomezených možností, ale dá se v něm existovat bez disciplíny? Je povrchnost tím správným řešením? Tak, jako před čtyřiceti roky i nyní si svou cestu musí vybrat každý sám. Zůstáva nám pouze věřit, že každý jednotlivec, ale i každá země si vybere tu správnou
REAL TIME
Real Time je výsledkem spolupráce mezi choreografem Lukášem Timulákem a designérem Petrem Biľakem. Dvojice autorů zkoumá čas, základní stavební prvek tance, jeho reálné i diváky vnímané trvaní a možnosti jeho využití v tanečním představení. Zatímco se video v tanečních představeních objevuje poměrne často, v Real Time se videoprojekce používá jenom na momenty, které by se jiným způsobom realizovat nedaly. Propojením videoprojekce s živým tancem vznikají různé časové roviny spojené jednotnou choreografií.
Real Time je už sedmým společným projektem autorů Lukáše Timuláka a Petra Biľaka. Před Real Time vytvořili Dear Reader (2004), Twenty (2005), Passage (2005), I saw I was I (2006), Bodily writing (2007), Oneness (2007). Oba umělce pojí kromě přátelství hlavně společný zájem o tanec a vizuální umění. Doménou Lukáše Timuláka je tanec a choreografie. Při práci s pohybem rád využívá video, pracuje s textem, designem, architekturou prostoru a pohybu. Peter Biľak ví mnohé o výtvarném umění a s ním souvisejících disciplínách, přičemž v centru jeho zájmu je grafický design.
„Naša spolupráca vyzerá tak, že Peter je aktívny hlavne na začiatku pri stanovení hlavného konceptu predstavenia. Na jeho základe potom spoločne vyberieme hudbu, spracujeme kostýmy, prípadnú dekoráciu. Petrove koncepty sú dostatočne otvorené, takže ich môžem choreograficky interpretovať. V tom máme rozdelené úlohy, lebo v choreografii zasa Peter verí mojim skúsenostiam. Ja potom denne pracujem s tanečníkmi, zatiaľ čo Peter príde na vybrané štúdiové a javiskové skúšky, na ktorých spolu dáme do súladu všetky komponenty tanca (pohyb, rytmus, dĺžku predstavenia, svetlá a pod.) Keďže ja v štúdiu a na javisku strávim celé dni a týždne, Petrova nezaujatosť mi v závere pomáha konfrontovať konečný stav predstavenia s našimi pôvodnými zámermi.“
ŠESŤ TANCOV
Od doby, kdy Mozart složil své Německé tance nás dělí dvě století. Bylo to období, které ovlivnily války, revoluce, a sociální nepokoje.
Uvědomujíc si tyto souvislosti, nedokázal jsem jednoduše vytvořit několik choreografií zrcadlících pouze humor a hudobní talent skladatele. Namísto toho jsem vytvořil šest zdánlivě nesmyslných čísel, které očividně ignorují své okolí. Jsou ale nepatrné v porovnání se skutečným světem plným starostí, který všichni z nejasného důvodu nosíme ve svém srdci.
Ač jsou Mozartovy tance velmi populární právě díky své lehkosti a zábavnosti, neměli bychom je vnímat jenom jako burlesku. Humor by měl sloužit jako prostředek na poukázání relativity našich hodnot. Mozart dokázal reagovat na různé složité okolnosti výbuchy nesmyslné poezie dokazující jeho schopnost sebazáchovy. Fragment listu, který napsal své sestřenici, je toho najlepším příkladem