Malík Honza

Vzdělání

tanečník, pedagog, příležitostný choreograf, producent a kurátor projektů současného tance

Od roku 1999, kdy absolvoval Konzervatoř Duncan centre (obor současný tanec a tvorba) je na volné noze v oblasti současného tanečního divadla. Profesní zkušenosti: Státní opera Praha (1999-2003, díla Petra Tyce a Petry Hauerové), člen rakouského souboru Laroque Dance Company (2004-2005 a 2012-2016), spolupráce s divadly Minor, Klicperovo divadlo v Hradci Králové a s Divadlem Bratří Formanů (Dobře placená procházka a Čarokraj pro Národní divadlo 2007 a 2012).

Byl u zrodu jednoho z prvních souborů tanečního divadla NANOHACH (2004-2016), který od počátku směřoval a ve kterém působil jako tanečník, produkční a manažer. Uskupení, které Honza v současnosti vede, se transformovalo do platformy PULSAR a v prvních pěti letech realizovalo tvůrčí práci choreografa Michala Záhory (Orbis pictus, Diptych, DEVOID, Pulsar, KONCERT pro NI, Výročí, Slavnost, Chrámový tanec, Generace X, Obrat konce). Nyní v rámci Pulsaru také vytváří (s dramaturgyní Terezou Krčálovou) zázemí pro širší tvůrčí práci (Manifest tance, experimentální duet dis pla y, projekty Absolutně nepřijatelné! I. a II. part, Nezřízeni, rámcový program k výročí 30 let Duncan Centre, seberozvojový večer Vyprovokuj (se) tancem!, česko-běloruský projekt Vyjdu z lesa) a diskusi přidruženými činnostmi jako jsou tvůrčí setkání, konference, průzkumy společnosti předcházející jednotlivým dílům (setkávání Ulov realitu!1-6, konference 30 let tance Příští přísliby a konference Role umělce dnes, minisérie online rozhovorů Tanec okem kamery, prozatím tři diskuzní série Choreograf v ringu).

Honza je nyní také dramaturgem NU Dance festivalu v Bratislavě (od 2017), členem grantové komise slovenského Fondu na podporu umění a v r. 2020 byl členem dramaturgické rady 1. Slovenské taneční platformy.

V minulých letech zaštítil jako umělecký šéf vznik všech představení NANOHACH (32 projektů), staral se o jejich pravidelné uvádění v ČR a v zahraničí. Jako interpret se podílel na autorských projektech českých tvůrců (Michal Záhora, Lea Švejdová-Čapková, Jan Komárek, Marta Trpišovská) a spolupracoval se zahraničními choreografy (Karen Foss, Ioana M.Popovici, Nigel Charnock, Petra Fornayová, Fabrice Ramalingom, Lenka Flory). Soubor získal vedle mnoha nominací významné ocenění Cena SAZKY 2007 (představení Portrét) a Best contemporary dance performance 2011 v Rusku (představení DeRbrouk) a Critics Award „The other view“ 2013 také v Rusku (Zločin a trest).

Mnoho let však na poli současného tanečního divadla působí i v dalších rolích. V letech 2003-2010 spolupracoval s produkcí mezinárodní choreografické soutěže Cena Jarmily Jeřábkové/Festival Nové Evropy. V letech 2011-2013 byl iniciátorem práce a tvorby choreografky MAIA, jejíž činnost produkoval (díla LV-426, site-specific Breath control a experiment Tenze) a v roce 2016 byl součástí produkčního týmu festivalu hudební improvizace s přesahy do dalších žánrů vs.Interpretation. V letech 2014-2016 pořádal série debat o současném tanečním umění pod názvem MLUVME O TANCI, které probíhali na různých veřejných společensko-kreativních místech Prahy. V letech 2013-2022 inicioval a připravoval programovou sekci pro současné taneční divadlo ´space4dance´ pro Festival Prague Pride. Pro tento festival realizoval jako kurátor a koordinátor i vznik původních tanečních děl: mezinárodní projekt Dogtown (2015, ch.: Nadar Rosano /Izrael/) a Black&White (2017, ch.: Jana Vrána). 

Vedle uvedených aktivit se Honza věnuje také českému lidovému umění. Jako choreograf spolupracoval opakovaně s Vojenským uměleckým souborem Ondráš v Brně (2004, 2006, 2013, 2014), s pražským souborem Gaudeamus (2014), s rokycanským souborem písní a tanců (průběžně od r.1996) a jako spolutvůrce a interpret s etnochoreoložkou Danielou Stavělovou (tvůrčí spolupráce na dílech Bohuslava Martinů Divertimento, Tři české tance, na opeře Prodaná nevěsta pro rakouský festival Styriarte 2011, na projektu Minulost v přítomnosti v rámci Roku české hudby 2014). Pro Plzeňský lidový soubor vytvořil lidové divadlo Vesele o smrti (2009). Podílel se také na umělecko-vzdělávacím projektu Špalíček Bohuslava Martinů autorky Evy Blažíčkové (2009) a byl jedním z interpretů krátkého filmu, který pracoval s lidovou symbolikou, Spring Equinox/Jarní rovnodenost (2009, autorka Tereza Bušková). V roce 2016 vytvořil pro MFF ve Strážnici krátké lidové divadlo, choreografii Oldřich a Božena, která pracuje s motivy stejnojmenné písně.

Na mnoha místech v Česku vede hodiny a taneční semináře, vycházející obsahem z lidové kultury. Byl lektorem mezinárodního projektu Dancing Europe v Olomouci (2008 a 2010) a od roku 2007 působí jako pedagog na Konzervatoři Duncan centre (lidový tanec a kultura jako zdroj tvorby, konzultace tvorby studentů, člen umělecké rady a Školské rady). Mnoho let průběžně vede vzdělávací semináře či tvůrčí setkání pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových tanečních přehlídek a základních uměleckých škol napříč regiony ČR. Foto: archív Laroque dance company, Petr Kiška, Vojtěch Brtnický