Financování tanečního umění

Každý umělec jistě sní o tom, že jeho talent přinese automaticky ekvivalentní finanční ohodnocení. Realita je však trochu jiná. Pokud se nestaneš zaměstnancem, který má plat určený od svého zaměstnavatele, budeš se muset jakožto nezávislý umělec alespoň trochu zorientovat v problematice získávání financí (anebo se obklopit lidmi, kteří to pro tebe udělají).

Příprava a realizace tvých uměleckých aktivit tě bude stát řadu výdajů (hodin práce, finančních nákladů na kostýmy, rekvizity, pronájem sálu atd.). V ideálním případě by všechny tyto výdaje byly pokryty z příjmů z tvých uměleckých aktivit (například příjmy z prodaných vstupenek na představení), v reálném uměleckém provozu se však toto stává opravdu výjimečně.

Proto většina nezávislých umělců využívá a kombinuje různé zdroje financování.

Typy zdrojů financí pro umělecké projekty: 

• vlastní – zisk z projektu nebo činnosti – prodej vstupenek, smlouva o reklamě, členské příspěvky atd.
• soukromé – sponzoři, dary, veřejné sbírky, crowdfunding
• veřejné – z rozpočtů EU, státu, krajů či obcí, nadačních fondů a dotačních programů velkých korporací

1. Vlastní zdroje

To jsou všechny ty, které jsou tvé a které jsi ochotný do projektu vložit. Obecně ale nedoporučujeme investovat kapesné nebo obsah prasátka. Ideální je počítat s takovými zdroji, které dokáže projekt sám generovat. Co vše to může být? Pokud chceme počítat pouze finanční příjem, tak například:

• vstupné (na představení, diskuzi, doprovodný program, křest, seminář, včetně náhodných mincí hozených do klobouku)
• účastnický/registrační poplatek (za workshop, registraci na lekci, do webového rozhraní, zhlédnutí online obsahu apod.)
• merch neboli prodej dárkových a upomínkových předmětů (od fotografií přes placky, tašky nebo mikiny)
• objednávky a platby od partnerů za služby (honorář za vystoupení na akci, pronájem našeho majetku nebo prostoru apod.)

Mezi vlastní zdroje ale v tom nejširším slova smyslu řadíme kromě financí i jiné hmotné zdroje nebo např. lidské zdroje – je dobré si uvědomit, na co všechno potřebuju získat peníze a co možná už dávno mám (např. zdarma prostor ke zkoušení nebo hraní, rekvizity, kostýmy apod.)

2. Soukromé zdroje

Zjednodušeně všechny ty, které nejsou veřejné neboli státem spravované, tedy od jednotlivých lidí nebo firem. Samozřejmě můžeš doufat, že tvůj umělecký talent zaujme nějakého movitého mecenáše (tj. nezištného podporovatele umění), který ti finance kompletně zajistí. Avšak přiznejme si to – především v ČR je takováto situace mimořádná. Mnohem častějším úkazem je sponzor, který svůj dar podmíní nějakou reklamou, například dobře viditelným logem na všech materiálech. Nejsnazší je oslovit více drobných dárců, kteří chtějí pomoci pro svůj dobrý pocit, víru v projekt nebo důvěru v umělcovo konání.

Pro nalezení a oslovení soukromých dárců je obvykle třeba vyvinout kromě uměleckého působení značnou aktivitu

• vybudovat důvěru v projekt (mít ho dobře připraven)
• přesvědčit dárce a odhadnout jeho motivaci darovat (nabídnout dobrý pocit, spolupráci, reklamu, VIP vstup apod.)
• pečovat a udržet si dárce (nezklamat vloženou důvěru a poskytnout další možnosti spolupráce)

Ve sféře negrantového fundraisingu je velmi důležité myslet také na možnosti nefinančního krytí projektu, například:

• smlouvy o barteru (výměna služby za jinou službu)
• dobrovolnictví (například studenti v rolích uvaděčů s bonusem zhlédnutí představení)
• věcné dary (například květiny pro premiéru od sponzora)

Právě otevřenost přijmout i jinou než finanční pomoc mnohdy vybuduje pevné základy důvěry, o kterou je možné se v budoucnu opřít.

3. Veřejné zdroje

V ČR největší podíl na financování tanečního umění (stále ještě) představují prostředky ze státního rozpočtu. Grantovým fundraisingem nazýváme právě tento kolotoč, kde se umělci ucházejí o různé granty a dotace, které jsou vyhlašovány ministerstvy, jimi zřizovanými organizacemi, kraji či městy.