nezávislá taneční skupina ME-SA

Historie souboru

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. “Priority Companies” sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel/Stano Dobák. Soubor třikrát získal nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. ME-SA pravidelně uvádí své projekty na významných festivalech, např. Spring Forward, TANEC PRAHA, Česká taneční platforma, APAP/NYC ad.

Ocenění

Tanečnice roku 2015 - Martina Hajdyla Lacová

Manažerka roku 2016 - Karolína Hejnová

Aerowaves Twenty 16, Aerowaves Twenty 15, Aerowaves Twenty 13

Nominace na Taneční inscenaci roku (2012, 2013, 2015)

Kvint et Sense
Premiéra: 10.09.2019
Choreograf: Koncept: Peter Šavel

Realizační tým

Koncept: Peter Šavel

Vytvořili a účinkují: Martina Hajdyla Lacová, Tereza Ondrová/Eva Priečková, Lucia Kašiarová, Renan Martins de Oliveira, Peter Šavel

Hudba: Tomáš Vtípil a kol. (Jana Vondrů, Pavla Klusová – zpěv, Petr Fučík – bicí, Pavel Zlámal – saxofon, Tomáš Vtípil – housle, elektronika, perkuse, koncept, aranžmá)

Světelný design: Zuzana Režná

Produkce: danceWATCH, ME-SA

Koprodukce: Studio ALTA

Za podpory: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, ALT@RT

Anotace

„Jsme zpomalené zvukové a světelné vlny, chodící klubko frekvencí naladěných na vesmír. Jsme duše oděné do posvátných biochemických oděvů a naše těla jsou nástroje, přes které naše duše hrají jejich hudbu.”

Albert Einstein

V představení Kvint et Sense jsou tanečníci vedeni poznatkem, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota. Stávají se prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které je obklopují. Hudba, spolu se vzpomínkami a možnostmi zapsanými v prostoru a čase, spolu s divákem a jeho prožitkem, pronikají těly a dávají jim tvar, hýbou s nimi. Kvint et Sense je otevrenou pohybovou formou, v níž se tanečníci dávají k dispozici vlivům, které nás všechny neustále obklopují a ovlivňují, ale které zároveň nedokážeme pochopit.

Recenze

(...) Vzniklý jevištní obraz ovšem postupně během dění na jevišti přesáhnul své původně vymezené mantinely a stal se nečekanou demonstrací síly spirituálního rozměru tance jako takového. To následně samotné dílo rozvinulo jako květinu do jeho mistrovské podoby. Označení jako „výjimečný a hluboce se duše diváka dotýkající zážitek“ je zcela vystihující.

Od začátku, kdy se těla tanečníků na jevišti na sebe i na publikum vzájemně ladila, vnikalo postupně souznění harmonizující částice atomů doposud volně proudící prostorem podle toho, jak se mísila nová, s diváky příchozí a původní, s tanečníky čekající energie. Civilnější poloha vnikajícího jevištního pohybu koncentrovala energetickou kumulaci podle svých intuitivních potřeb a vnějších (pěti) pomocných elementů. V tom dynamický taneční projev několikrát rozvířil energetické toky do všech směrů a úrovní. Zásadní při tomto procesu byla opět hudba a také jí zvukově sekundující hlasový projev a zpěv na jevišti. To vedlo atmosféru vnikajících situací z inscenační tzv. open formy až k pocitu zažívání rituálního dění, jehož byl divák v tomto eventu zcela nečekaně přímým účastníkem, a ne pouze jeho divadelní pozorovatelem. Atmosféra v celém sále dostala spirituální rozměr dalece převyšující divácká očekávání a možná i tvůrčí plány. (...)

Zuzana Smugalová, Opera Plus

(...) Ako publikum nielen pozeráte a počúvate, ale bezchybne cítite aj interakciu medzi tanečníkmi, hudbou a prostredím.  A vy ste rovnako bezchybne vydaní na cestu k podstate: tu a teraz, čo je a čo by mohlo byť.  Žiadna šialená dráma, ale jemná, intenzívna a takmer magická skúsenosť.

 „Vyzerá to ako improvizácia, pretože je to veľmi otvorený spôsob práce a vsetko vzniká priamo na mieste.  Nic však nie je náhodné alebo o našej voli: tanečníci neustále aktívne prepájajú svoje telo, prostredie a okamih, snažia sa co jajjasnejsie a najuprimnejsie napojiť na to, co je v priestore potrebné. Vyžaduje si to uprimnosť a veľkú dávku pokory.  Predstavenie nie je o nás, o našich preferenciách alebo názoroch.  Je to o tom, čo sa môže alebo by sa mohlo stať cez nás.  Tanečníci ponúkajú publiku svoje telá, svoje skúsenosti a predstavivosť, a tak vytvárajú univerzálny zážitok. “

 

Tento spôsob práce si vyžaduje veľa zručností od tanečníkov, najmä schopnosť odložiť všetko, čo ste sa naučili, a sprístupniť svoje telo tak, aby mohlo zhmotnit vibrácie okolo vás.  Ako choreograf musíte tiež sledovať túto líniu: proces tvorby nie je o tom, čo chce Peter Savel, ale o tom, čo výkon potrebuje.

Conny Van Gheluwe

Man Shape Revised
Premiéra: 17.05.2019
Choreograf: koncept: Karen Foss

Realizační tým

Koncept: Karen Foss

Tvorba a interpretace: Martina Hajdyla Lacová, Daniel Raček

Kreativní spolupráce: Honza Malík

Hudba: Jørgen Knudsen

Píseň Man shape: Lærke Grøndved, Leon Muraglia

Světelný design: Sigve Sælensminde, Katarína Ďuricová

Video: Vibeke Heide

Produkce: ME-SA / Jiří Hajdyla

Koprodukce: kf Quiet Works

Za podpory: Norwegian Foreign Ministry, Foundation for Performing Artists, Ministry of Culture Czech Republic

Anotace

Na co se díváme, jak vnímáme vlastnosti muže, ženy a toho, co je mezi nimi a co tyto kategorie přesahuje?

„Co když to, co mě definuje, není jen gender? Pro mě existuje jen ČLOVĚK: bez ohledu na to, jakou podobu na sebe člověk vezme, v první řadě je to jeho konečné označení: je to ČLOVĚK. Kdybych si mohla vybrat, neměla bych gender vůbec žádný. Chtěla bych být vnímána jako PLNÝ NEBO PLNÁ ŽIVOTA. Odmítám být kategorizována jako muž, nebo žena. Myslím si, že jsem obojí. A víc než to. Pořád se pohybující. Těžko zachytitelná. Nikdy ne zcela pochopitelná. Nepokojně se proměňující. “

Karen Foss

Norská taneční umělkyně Karen Foss chce, aby lidé měli svatý pokoj a cítili, že všichni respektují

jejich osobní preference a sklony. (S výjimkou používání násilí.) Taneční dílo, které ji zajímá, je tekoucí pohyb lidských těl – bez pohlaví, bez genderu, jen plný zázraku lidského bytí. Bytí člověkem.

Recenze

Tanec v prostoru je dynamický, nesměřuje k zemi, ale do vzduchu a do prostoru, energie není uzavřená, ale plyne volně, choreografie nemá čitelný smysl, nabízí však pocit, závrať letu s rozpřaženými pažemi.

Lucie Kocourková, Taneční Aktuality

Assemblage
Premiéra: 08.10.2018
Choreograf: Martina Hajdyla Lacová

Realizační tým

Koncept a choreografie: Martina Hajdyla Lacová

Tvorba a interpretace: Soňa Ferienčíková, Barbora Janáková, Markéta Jandová, Jazmína Piktorová, Ekaterina Plechková, Eva Priečková

Hudba: Hana Foss Mlnaříková, Žaneta Vítová

Scénografie a kostýmy: Zuzana Sceranková

Světelný design: Jiří Hajdyla, Zuzana Sceranková

Dramaturgie: Jiří Hajdyla

Producent: ME-SA / Karolína Hejnová

Produkce: Linda Průšová

Za podpory: MHMP, MK ČR, IVF, ALT@RT / Studio ALTA, SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje

Anotace

Jakékoli tělo nebo věc je výsledek procesu spojování. Vzájemné působení sil tvoří, mění i ničí. Ty stejné síly, které umožňují, aby se cokoliv stalo sebou samým, mohou zároveň vést k rozkladu a vytvořit nový reliéf.

Assemblage choreografky Martiny Hajdyla Lacové a scénografky Zuzany Scerankové je svérázný ekosystém. V pomyslném teráriu může divák sledovat jeho proměny. Prostředí ekosystému dává prostor hravosti, ale hrozí i fatálním úrazem. Rodí se organismus neslučitelných individualit zanechávající geologickou stopu.

Recenze

Koláž ženských elementů rámovaná strohými objekty, které postupně rozkládá a rozpouští mezi prsty. Zkušená tanečnice Martina Hajdyla Lacová vykročila nyní na scénu jako choreografka, a to svérázně a s chutí nechat zaznít svůj vlastní hlas.

Skladatelky a interpretky v jednom provázejí dění na scéně natolik citlivě, jako by dýchaly spolu s tanečnicemi. Svou jemnou hrou propojují scénografické objekty se živými těly, jejichž ústy zpívají. Lahodná barevnost různých nástrojů a dynamických zvratů i nevtíravé a přitom záživné melodie pomáhají překonat některá stagnující místa v choreografii a udržují napětí a řád.

Celá produkce je vlastně holdem konceptuálnímu umění, tanec je integrální, nikoli dominující součást.

Tanečnice nejsou koncepcí svázány, naopak – vše probíhá v uvolněné atmosféře interakce, nápadů, her… Sledujeme zábavný proces vzniku choreografického materiálu: pozorujeme koncepty, útržky, hledání, laboratoř na téma souladu a rozkladu.

Celovečerní prvotina Assemblage představuje pohled na tanec jako součást komunikace a interakce, jako přirozený pohyb lidských těl mezi objekty každodennosti. Využívá tance jako konceptu, a nikoli produktu.

Lucie Hayashi, Česká televize

Ačkoliv se mnohdy pohybují zcela nezávisle na sobě, udržují intenzivní oční kontakt a jako celek vzbuzují dojem principiální jednoty a harmonie.

Nezůstane doslova kámen na kameni. Co bylo zničeno, dává možnost vzniku něčeho nového.

Martina Hajdyla Lacová vytvořila dílo, jehož koncept je vcelku čitelný a srozumitelný. Poměrně závažnou tematiku zpracovala s ženským nadhledem, lehkostí a letmým humorem.

Daniela Machová, Taneční aktuality

Představení samotné působí z velké části jako rituál ženské soudržnosti, jako hra, tématu destrukce a apokalypsy se dotýká jen zlehka a nabízí především estetický zážitek, jeho poselstvím je ujištění, že všechny částice rozeseté po vesmíru tíhnou ke spojení a harmonii.

Inscenace je jakýmsi ujištěním, že svět je v pořádku a všechny jeho proměny jsou svým způsobem krásné.

… tohle není prvoplánově líbivá nebo podbízivá show, kterou přijmeme jako tlumící lék, ale vybraná dávka dynamického pohybu i meditativnosti, která nepostrádá vtipné momenty a rozhodně kromě klidu v duši dopřeje divákovi i námět k zamyšlení.

Lucie Kocourková, Opera +

L / One of the Seven
Premiéra: 15.03.2016
Choreograf: Andrej Petrovič

Realizační tým

Koncept a choreografie: Andrej Petrovič

Tanec: Martina Hajdyla Lacová

Kostým: Maroš Baran

Světelný design: Katarína Ďuricová

Hudba: Ben Frost, Amon Tobin

Hudba v představení užita na základě licence OSA.

Vnější oko: Karolína Hejnová, Markéta Perroud

Producent: danceWATCH / Karolína Hejnová

Za podpory: MHMP, MKČR, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec, ALT@RT

Představení vzniklo jako součást rezidenčního programu Studia ALTA.

Anotace

Ustavičná pekelná vichřice

strhává duše, cloumá jimi, hází,

jedny o druhé tře ty hříšnice.

(Dante Alighieri, Božská komedie)

L jako „Lust“ – touha, vášeň, rozkoš, smilstvo. Vztahuje se k čemusi za hranou, k extrému. Choreograf Andrej Petrovič staví na jeviště jedinou bytost – ženu, jejíž žízeň (ne)může nikdy být uhašena. Královnu, která se propadá do hlubin vlastní neschopnosti spočinout, zklidnit se, zastavit se, a zároveň odolat svým přáním a tužbám. Sebedestrukce se stává volbou.

L / One of the Seven je prvním ze sedmi sól, kterými chce autor převést na jeviště tematiku sedmi smrtelných hříchů. Je zároveň návratem choreografa Andreje Petroviče do středoevropského prostoru, poté, co působil téměř deset let v zahraničí, především jako tanečník a asistent choreografa v Akram Khan Company. Ústřední postavou projektu je Martina Hajdyla Lacová, zakladatelka souboru ME-SA a držitelka ocenění Tanečnice roku 2015.

Recenze

www.tanecniaktuality.cz/l-one-of-the-seven-nezvladatelna-touha-zeny/

Let Me Die In My Footsteps
Premiéra: 24.09.2015
Choreograf: Renan Martins de Oliveira

Realizační tým

Choreografie: Renan Martins de Oliveira

Tvorba a tanec: Martina Hajdyla Lacová, Soňa Ferienčíková, Karolína Hejnová a Benjamin Pohlig

Hudba živě: Gasper Piano

Světelný design: Ints Plavnieks

Alternace: Helena Araujo

Kostýmy: Victor Perez Armero

Produkce: ME-SA, danceWATCH, BOD.Y a Seventyseven vzw

Koprodukce: Studio ALTA a Stanica Žilina

Za podpory: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Ministerstvo kultury SR, Nadace život umělce

Anotace

V inscenaci Let Me Die in My Footsteps se čtveřice tanečníků ocitá v krizi, která je výchozím bodem rozporuplné cesty konfliktu a rozřešení. Jemně nostalgická, naživo vytvářená zvuková krajina Gašpera Piana ostře kontrastuje s vysilující živelností tanečníků. Ve svém nejnovějším projektu se Renan Martins de Oliviera snaží vytvořit čistě taneční představení, v němž pohybový slovník vzniká z nutnosti dotýkat se a být spolu.

Délka: 50 min

Představení vzniklo jako součástí rezidenčního programu Studia ALTA

Recenze

www.tanecniaktuality.cz/let-me-die-in-my-footsteps-intenzivni-sila-dotyku/

SuperNaturals
Premiéra: 06.10.2014
Choreograf: Martina Hajdyla Lacová, Stano Dobák

Realizační tým

Koncept, choreografie: Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák

Tanec: Martina Hajdyla Lacová, StanoDobák / Lukáš Homola

Pohybová a režijní spolupráce: Peter Šavel

Světelný design:Stano Dobák, Štěpán Hejzlar

Producent: ME-SA / Karolína Hejnová

Koprodukce: ALT@RT

Za podpory: MHMP, MKČR, Nadace život umělce, ALT@RT

Premiéra: 6.10. 2014 ve Studiu ALTA

Projekt vznikl v rámci rezidenčního programu Studia ALTA.

Anotace

Dva úplně obyčejní smrtelníci se rozhodnou stát superhrdiny. Může jejich soužití zůstat nadále tak super? Jedinečnost charakterů ve víru změny, záchrany, přetvářky a snahy hrát si na něco, co v žádném případě nejsem. Fyzické uchopení okamžiků fiktivní nadlidské síly. Heroismus v podobě normálních smrtelníků, kteří musí občas tasit tajné zbraně.

Recenze

www.tanecniaktuality.cz/supermani-na-scenu/