Realizační tým
Choreografie a režie: Lenka Vagnerová
Hudba: Ivan Acher
Scénografie a kostýmy: Simona Rybáková, Jakub Kopecký
Účinkují: Andrea Opavská, Monika Částková, Vanda Šípová, Zuzana Veselá, Michela Kadlčíková, Patrik Čermák, Michal Heriban, Filip Martinský
Dramaturg iluzí: Jiří Marek
Light design: Michal Kříž
Producent: Lenka Vagnerová & Company
Představení vzniklo v koprodukci Městských divadel pražských.
Představení vzniklo za podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva Kultury.
Anotace
Panoptikum je o strachu z cizího a neznámého, o tom co vše jsme schopní prodat a za jakou cenu, o hranicích a morálních hodnotách stojících na zisku a finančním profitu, o zábavě bez zábavy, o osamělosti, ale i o smíchu, odvaze, snech, lidské důstojnost, kouzelníkovi a reflektorech.
Panoptika nebo také freakshow byly putovní společnosti, cestující od města k městu a vystavujících na obdiv kuriózní předměty, dovednosti a především lidi. Tak zvané "velmi zvláštní lidi". V dobách, kdy Panoptika zažívala svou největší slávu, byla jediným možným útočištěm techto osobností, které společnost zavrhovala a odmítala ze strachu z neznámého, jiného, odlišného. A vystavovat ty, kteří neměli kam jít, bylo vydatným zdrojem příjmů pro majitele, tedy impresária. Ve společnosti hladové po lidském utrpení, kterým se může královky bavit celá rodina se před pokladnami panoptik táhly fronty ctihodných občanů, kteří chtěli být udiveni, pobaveni, zděšeni. Ženy se znechuceně odvracely od lidských anomalit, děti si zakrývaly oči hrůzou a muži pohrdavě hleděli do očí stvůrám, které si sotva zaslouží být nazývány lidmi. Bytosti, ponížené na exponáty, bez osudu, snů a nadějí. A přitom lidé, kteří snili a toužili a chtěli žít a často byli lidštější než ti, kteří na ně hleděli užaslýma očima. Lidé s osudy, které by nikdo z nás nechtěl prožít a stejně hrdí a odvážní, milující a plní snů o budoucnosti, která nikdy nepřijde.
Ale co když slavná show přestává být atraktivní, putování po odlehlých místech přináší menší zisky a lhostejnější publikum? Co když už není účinkující předmětem výnosného podnikání, stává se břemenem a je potřeba se jej zbavit?
V jakých situacích ztrácí lidská duše pro druhého člověka hodnotu a kdy si naopak člověk zachová důstojnost a šlechetnost bez známky cynismu a zášti, bez pocitu křivdy vůči krutému okolí?
Recenze
www.tanecniaktuality.cz/recenze/panoptikum-drazdiva-moralita-o-lidske-dustojnosti