Pražský komorní balet

Historie souboru

Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor. Počátky sahají do roku 1964, kdy Luboš Ogoun, Pavel Šmok a Vladimír Vašut zakládají původní Studio Balet Praha. Na ideu Baletu Praha navazuje choreograf Pavel Šmok v roce 1975 a zakládá Pražský komorní balet. Vznik tohoto souboru znamenal velký zlom ve vývoji tehdy ještě československého baletu. Na repertoáru byly zejména choreografie Pavla Šmoka, zároveň však hostujících českých i zahraničních choreografů (J.Kylián, Ch.Bruce, P.Zuska, L.Vaculík, R.North, P.Delacroix, P.de Ruiter, J.Hackman, a další). Za více než půl století úspěšné činnosti a umělecké tvorby soubor prošel cílevědomým a úspěšným vývojem, stal se významným reprezentantem tanečního umění České republiky a hlavního města Prahy v zahraničí (Izrael, Libanon, Indie, Čína, Austrálie, Kuba, Taiwan, Německo, Lucembursko, Thajsko, Gruzie, Bosna a Hercegovina, Jižní Korea, Polsko, Mexiko) a získal řadu významných ocenění.

Tvář Pražského komorního baletu v tuto chvíli reprezentuje osm stálých tanečníků a sedm stážistů, kteří zvládají rozsáhlý pohybový rejstřík od technik vycházejících z klasického tance až po tanec současný, vlastní technický tým a management. Uměleckou vedoucí Pražského komorního baletu je Linda Svidró, která pokračuje v tradici inovativního a progresivního souboru s českým a mezinárodním repertoárem s jasným zřetelem na uchování původní tvorby Pavla Šmoka ve spolupráci s dlouholetou sólistkou a pedagožkou Kateřinou Dedkovou-Frankovou a baletním mistrem Igorem Vejsadou. Spolupracovali jsme s mnoha známými jmény choreografické scény (Lukáš Timulák, Jiří Pokorný, Mário Radačovský, Marek Svobodník, Ondřej Vinklát, Tomáš Rychetský, Hana Polanská Turečková), rezidenčním choreografem souboru je Petr Zuska, bývalý umělecký šéf Baletu Národního divadla a tvůrce evropského formátu. Pro Pražský komorní balet vytvořil Petr Zuska před rokem kritiky ceněné a divácky velmi úspěšné představení Kytice, za ztvárnění hlavní role v této inscenaci získal pak na podzim 2019 sólista souboru Dominik Vodička Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v kategorii tanec a pohybové divadlo, a Petr Zuska cenu za nejlepší choreografii celostátní přehlídky Balet 2019.

Ocenění

2020 širší nominace na „Cenu Thálie“ pro Terezu Hlouškovou za nejlepší ženský výkon v kategorii Tanec a pohybové divadlo (sólo v choreografii Petra Zusky Fo(u)r One)

2019 „Cena za nejlepší choreografii“ Petru Zuskovi za dílo Kytice Pražského komorního baletu (soutěžní přehlídka současné taneční tvorby BALET 2019)

2019 „Čestné uznání za původní hudbu“ k baletu Kytice Ondřeji Brouskovi (soutěžní přehlídka současné taneční tvorby BALET 2019)

2019 „Čestné uznání za výtvarné řešení“ Janu Duškovi za scénu k inscenaci Kytice (soutěžní přehlídka současné taneční tvorby BALET 2019)

2019 „Cena Thálie“ pro Dominika Vodičku za nejlepší mužský výkon v kategorii Tanec a pohybové divadlo (role Muže v inscenaci Petra Zusky Kytice)

2019 širší nominace na „Cenu Thálie“ pro Lindu Svidró za nejlepší ženský výkon v kategorii Tanec a pohybové divadlo (role Života v inscenaci Petra Zusky Kytice)

2018 „Cena odborné poroty“ za nejlepší taneční vystoupení s choreografií „Prolínání“ v rámci Mezinárodního tanečního festivalu v Cheongju (Jižní Korea)

2017 „Čestné uznání“ za taneční vystoupení za choreografii „Mysterium času“ v rámci Mezinárodního tanečního festivalu v Busanu (Jižní Korea)

2017 „Cena diváka“ za nejlepší taneční vystoupení „Metamorphic“ v rámci Mezinárodního tanečního festivalu Incheon v Soulu (Jižní Korea)

2016 „Čestné uznání“ za taneční vystoupení za choreografii „This is not a kiss!“ v rámci 5. ročníku festivalu Warsaw Dance Days

2016 „Cena diváka“ za nejlepší taneční vystoupení „Metafory tance“ v rámci Festivalu Zvolenské hry zámecké

2014 Čestné uznání za taneční vystoupení za choreografie Mono No Aware a Podmínka zániku v rámci kulturního festivalu k 483. výročí města Querétaro (Mexiko)

2013 Cena Snowflake (Sněhová vločka) za nejlepší taneční vystoupení za choreografii Mono No Aware v rámci 29. ročníku Mezinárodního festivalu Sarajevo Winter (Bosna a Hercegovina)

2012 Nominace choreografie Mono No Aware na choreografickou soutěž „no ballet“ v Ludwigshafenu

Epitaf
Premiéra: 22.11.2020
Choreograf: Petr Zuska

Realizační tým

Choreografie: Marek Svobodník

Hudba: Jaroslav Ježek a Bedřich Nikodém

Hudební koláž: Marek Svobodník

Asistent choreografie: Igor Vejsada

Kostýmy: Pavel Knolle a Marek Svobodník

Scéna: Petr Siedlaczek

Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek

Tančí: 5 tanečníků – sólistů Pražského komorního baletu

Délka: 20 minut

Anotace

Inspirací, jak přistoupit ke koncertu h moll pro violoncello a orchestr Antonína Dvořáka, se mi stal jednak skladatel sám, respektive jeho vztah k Josefíně Kounicové – lásce z mládí, jejíž nemocí a smrtí je toto dílo hluboce ovlivněno.

Druhým a zásadním „želízkem v ohni“ se mi pak stala další žena. Fenomenální britská cellistka Jacqueline du Pré, jejíž interpretaci jsem si vybral, a to nejen z čistě muzikálního hlediska. Strmá kariéra ji začala opouštět už v pětadvaceti letech, kdy přestávala cítit prsty na rukou. S roztroušenou sklerózou a připoutána na vozík posléze velice předčasně zemřela…

Violoncello považuji za hudební nástroj, který je schopen „mluvit“. A pokud dojde k zázračnému propojení génia-skladatele s kongeniálním interpretem, jsou jeho „slova“ o to jasnější a naléhavější. To je případ dvojice Dvořák–du Pré. V čase a prostoru se sice minuli, ale setkávají se nadále někde v mnohem podstatnější dimenzi…

Premiéra je věnována „Jackie“ k jejím nedožitým 75. narozeninám.

Petr Zuska

Když nevíte coby, kupte si dva hroby
Premiéra: 22.11.2020
Choreograf: Marek Svobodník

Realizační tým

Choreografie: Tom Rychetský

Hudba: Leoš Janáček, Klavírní sonáta I.X. 1905″Z ulice“;

Scéna: Milan Cais

Kostýmy: Roman Šolc

Světelný design: Daniel Tesař

Asistent choreografie: Linda Svidró

Obnovená premiéra: 22.10.2017 v Praze

Tančí: 4 sólisté Pražského komorního baletu

Délka: 17 minut

Anotace

Černá groteska s detektivní zápletkou, volně na motivy příběhu Agathy Christie. Na jemnou hudbu Sukovy Serenády Es dur se odehrává hořký příběh jedné zámožné rodiny, v níž nečekaně skoná její nejstarší člen. Vše by bylo „v pořádku“, pokud by se nejednalo o vraždu. Příběh je zároveň satirickým skečem rodinných sporů, ve kterých smutek nad zesnulým rychle střídá vzájemná zášť, podezření, a především pak touha po dědictví.

Fo(u)r One
Premiéra: 27.10.2019
Choreograf: Petr Zuska

Realizační tým

Choreografie: Jiří Pokorný

Hudba: Nils Frahm, Davidson Jaconello (nová kompozice)

Návrh kostýmů: Joke Visser, Jiří Pokorný

Návrh scénografie: Jiří Pokorný, Pavla Beranová

Světelný design: Pavla Beranová

Světová premiéra: 29.04.2018, Divadlo na Vinohradech v Praze

Délka: 30 minut

Tančí: 7 tanečníků Pražského komorního baletu

Anotace

Malá hříčka v anglickém názvu evokuje dva základní významy: ‚čtyři´ a zároveň ‚pro jednu´. Jedná se o čtyři písně ze čtyř různých koutů světa, do značné míry reprezentující esence čtyř hlavních, starých, ale dosud existujících a živoucích kultur lidstva, to vše v postavě jedné ženy. Ač to možná může znít poněkud nadneseně z hlediska výše zmíněného, je toto nové sólo věnováno velké Matce Zemi. A rovněž vodě, která je její krví. Je to jakási zpověď o křehkosti a síle ženství v paralele se silou a křehkostí existence lidstva.

Petr Zuska

Kytice
Premiéra: 01.05.2019
Choreograf: Petr Zuska

Realizační tým

Scénář, choreografie a režie: Petr Zuska

Dramaturgie: Tomáš Vondrovic

Hudba: Ondřej Brousek

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Daniel Tesař

Asistenti choreografie: Igor Vejsada, Linda Svidró

Tančí: tanečníci Pražského komorního baletu, studenti Tanečního centra Praha, konzervatoře-gymnázia a hosté.

Délka: 80 minut

Premiéra: 1.5.2019 ve Stavovském divadle v Praze

II. premiéra: 5.5.2019 v Městském divadle v Mostě

Anotace

Mé nové taneční divadlo se opírá především o symboliku výše zmíněného. Je inspirováno sedmi, respektive deseti konkrétními básněmi sbírky, nepůjde však o jejich divadelní převyprávění. Někdy se jedná jen o malou „esenci“, jindy zase o drobnou „úpravu“ dotyčné dějové linie, za účelem vzájemného prolínání a symbolických návazností mezi baladami.

Pro soubor Pražského komorního baletu jsem v období mezi lety 1994 a 2002 vytvořil celkem sedm nových opusů. Možná ne náhodou byl (před pětadvaceti lety) tím prvním z nich „balítek“ s názvem Šibeničky. Šlo o české a moravské lidové balady v hudebním ztvárnění Jiřího Tichoty s jeho legendárním Spirituál Kvintetem. Tentokrát však půjde o symfonickou hudbu, nově zkomponovanou přímo pro toto představení, jejíž autorem je multitalentovaný umělec Ondřej Brousek. Výtvarná stránka představení se opírá o scénografa Jana Duška, výtvarníka kostýmů Pavla Knolleho a světelného designera Daniela Tesaře. Mým spolutvůrcem v rámci libreta a celkového strukturálně-významového rámu je básník a režisér Tomáš Vondrovic.

Držte nám palce a těšíme se na Vaši návštěvu.

7.2.2019

Petr Zuska

Recenze

art.ceskatelevize.cz/360/kytice-podle-petra-zusky-reinkarnace-prazskeho-komorniho-baletu-zNvov

Holoubek
Premiéra: 31.05.1992
Choreograf: Pavel Šmok

Realizační tým

Hudba: Antonín Dvořák

Choreografie: Pavel Šmok

Nastudování: Kateřina Dedková – Franková

Asistent nastudování: Igor Vejsada

Kostýmy: Petra Lebdušková podle původních návrhů Věry Mejtové

Scéna: Petra Lebdušková podle původních návrhů Milana Čecha

Premiéra: 31.5.1992

Tančí: 12 tanečníků

Délka: 20 minut

Anotace

Holoubek je známou baladou Karla Jaromíra Erbena, na jejíž motivy napsal Antonín Dvořák v roce 1896 ve Žďáře tuto stejnojmennou symfonickou báseň. Mladá žena, která otráví svého manžela, rychle se vdá za mladého nápadníka a posléze prožívá kruté výčitky svědomí, které ji nakonec doženou k sebevraždě.

Pavel Šmok k premiéře Holoubka v roce 1993 uvedl: „Dvořák ve svém Holoubkovi nesleduje Erbenovu baladu nijak ‚doslovně‘. Proto ani moje taneční ztvárnění ‚nevypráví‘ děj přímočaře. Zvolil jsem tu formu ‚divadla na divadle‘ a zasadil příběh do prostředí podivného masopustu: příběh se proměňuje jakoby ve vdovin zlý sen, noční můru, a něžný holoubek ve smrtihlava.“

Vladimír Vašut se v knize „Pavel Šmok na přeskáčku“ k Holoubkovi vyjadřuje takto: „Holoubka považuji za jeden z vrcholných Šmokových dramaturgických výkonů (a že jich bylo, vždyť drtivou většinu libret si napsal sám!). Bláznivý a třeštivý živel výhružných a potměšilých maškar dějem nejen provází a nejen člení příběh do různých „reálných“ a fantazijních sekvencí, ale zároveň děj tmelí;

funguje tu rovněž na způsob filmového střihu či prolínačky. Maškary jakoby náhodou vždy připravují další scénu; činí tak obratnou manipulací s rekvizitami, jež se mění v symbolické znaky.“

Musica Slovaca
Premiéra: 16.11.1983
Choreograf: Pavel Šmok

Realizační tým

Choreografie: Pavel Šmok

Nastudování: Kateřina Dedková – Franková

Hudba: Ilja Zeljenka

Kostýmy: Jan Dušek

Premiéra: 16.11.1983

Tančí: 2 tanečníci

Délka: 6 minut

Anotace

Soudobý slovenský skladatel Ilja Zelenka se zde inspiroval dvěma žatevními písněmi z Čičman a Dolného Vadičova. Z ducha slovenského folklóru vychází i Šmokova choreografie. Je to jakási pocta moderního baletu jednomu z jeho základních inspiračních zdrojů – lidovému tanci.

Z mého života
Premiéra: 16.11.1983
Choreograf: Pavel Šmok

Realizační tým

Hudba: Bedřich Smetana (Smyčcový kvartet Z mého života)

Choreografie: Pavel Šmok

Nastudování: Kateřina Dedková – Franková

Návrh kostýmů: Jan Dušek

Světelný design: Jakub Sloup

Premiéra: 16.11.1983

Obnovená premiéra: 5. 10. 2014 Stavovské divadlo v Praze

Obnovená II. premiéra: 26. 10. 2014 Stavovské divadlo v Praze

Tančí: 6 sólistů Pražského komorního baletu

Délka: 28 minut

Anotace

Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem Šmokovy choreografie.

Růže
Choreograf: Petr Zuska

Realizační tým

Choreografie: Lukáš Timulák

Hudba: Iva Bittová, Henry Vega (nová kompozice)

Návrh kostýmů: Joke Visser, Lukáš Timulák

Návrh scénografie: Lukáš Timulák, Pavla Beranová

Světelný design: Pavla Beranová

Světová premiéra: 29.04.2018, Divadlo na Vinohradech v Praze

Délka: 30 minut

Tančí: 6 tanečníků Pražského komorního baletu

Anotace

Album ‚Písničky z roku raz dva‘ je myslím úplně první LP deskou skupiny Spirituál kvintet. V té době většina z jejích členů – tvůrců i interpretů – sotva odrostla teenagerovským letům. Moje osobní, pochopitelně o mnoho let pozdější zkušenost s písněmi na této desce, se výrazně váže na mé rané platonické a erotické srdeční záležitosti. Ač se zde jedná o úpravy českých, německých, francouzských či skotských balad z dávných časů, celá věc je velice úzce spjata s mládím, a to i z hlediska poetiky veršů. Má ‚variace‘ na toto téma byla v roce 2010 věnována právě mladým interpretům – čerstvým absolventům pražské Taneční konzervatoře. A teď je tomu díky bohu nejinak v rámci úzké spolupráce Pražského komorního baletu se studenty Tanečního centra Praha. Opět jde více méně o teenagery, kteří mají ve vínku přirozenou čistotu a upřímnost, humor i naivitu a hlavně lásku. Lásku, která se stane ‚růží‘– leitmotivem a titulem tohoto kousku, jelikož stejně jako láska je obdařena květy, které voní a zároveň trny, které zraňují.

Petr Zuska

Lyrická
Choreograf: Petr Zuska

Realizační tým

Choreografie: Pavel Šmok, Kateřina Dedková – Franková

Hudba: Leoš Janáček

Nastudování: Kateřina Dedková – Franková

Asistent nastudování: Igor Vejsada

Scéna a kostýmy: Marie Franková

Premiéra: 14.6.1998

Tančí: 3 tanečníci

Délka: 29 minut

Anotace

Tento duet jsem kdysi vytvořil pro Evu Horákovou – skvělou tanečnici, dlouholetou přední sólistku baletu Laterny Magiky a mou kamarádku. Je mi ctí, že jsem byl i prvním ‚spoluinterpretem´. Nejprve my dva, později pak několik sólistů Baletu Národního divadla tančilo tento kus na mnoha tuzemských i zahraničních galapředstaveních. Objevil se nakrátko nejen v repertoáru Finského národního baletu, ale dokonce i Pražského komorního baletu a já jsem rád, že se tam teď vrací. Tvorba košického dámského dua Vyšívanka mne inspirovala nádhernými dvojhlasy východoslovenských, ukrajinských a ruských písní, autenticitou hudebního aranžmá a v neposlední řadě srdcem, které spolu s tím mým dalo v roce 2008 vzniknout tomuto malému příběhu – obrazu o lásce, samotě a smrti.

Petr Zuska

Ej lásko
Choreograf: Petr Zuska

Realizační tým

Námět: Pavel Šimák aTom Rychetský

Choreografie: Tom Rychetský

Hudba: Antonín Dvořák, Rekviem B-moll, Op. 89 selection (výběr: Requiem Aeternam,

Dies Irae, Confutatis Maledictus, Sanctus, Agnus Dei)

Režie: Pavel Šimák

Scéna a kostýmy: Petra Lebdušková

Světelný design: Jakub Sloup

Asistent choreografie: Linda Svidró

Česká premiéra: 22.10.2017 Divadlo na Vinohradech

Tančí: 8 sólistů Pražského komorního baletu

Délka: 40 minut

Anotace

Toto dílko původně vzniklo u příležitosti zahájení slováckých Slavností vína v roce 2008. Ideou organizátorů bylo setkání Hradišťanu s Baletem Národního divadla. Byla to tehdy má první spolupráce s Jiřím Pavlicou, s nímž jsme vymysleli i titul naší společné dvacetiminutovky, a to pouhou hodinu před premiérou. I teď po letech si myslím, že jsme název tehdy intuitivně trefili správně, neboť láska protéká našimi životy a osudy lidstva od nepaměti‚ jako ‚voděnka mezi břehama´.

Petr Zuska