ProART

Historie souboru

Historii ProART Company můžeme datovat od data premiéry prvního projektu Já už tě nemám rád v květnu 2005. Tehdy se choreograf, tanečník Martin Dvořák a tanečnice, manažerka Alena Pajasová rozhodli postavit na nohy vlastní projektový soubor, který by pouze nesledoval současné taneční experimentální trendy mířící k nám ze Západu, ale v neposlední řadě i nějak navazoval a inovativně rozvíjel českou taneční tradici (nastolenou tvorbou Pražského komorního baletu Pavla Šmoka) a propojoval ji originálně s dalšími scénickými disciplinami jako zpěv, divadlo či živá hudba, ideálně autorská kompozice. To, co se tehdy setkalo s překvapivou přízní veřejnosti a odporem odborné kritiky, se v současné době ukazuje jako daný trend (kdo není multižánrový, jako by nebyl). A přesto přístup tvůrců ProART je poněkud jiný. Snaží se totiž otevřít estetiku současného tanečního umění široké divácké veřejnosti. Netvoří tedy pod pokličkou pro jakousi komunitu tanečních odborníků a milovníků avantgardy, ale naopak snaží se prostředky současného tance obohacenými o tvůrčí přístupy hudebního divadla a divadla vůbec rozšířit diváckou základnu a navázat tvůrčí dialog mezi dalšími žánry. Tím tak vytváří jakýsi pomyslný most mezi konvenční tvorbou baletních souborů kamenných repertoárových divadel (tlačených plnit kasu) a experimentální tvorbou současných tanečních produkcí produkovaných ve velké míře na vývoz do mezinárodních sítí festivalů.

Široký dramaturgický záběr je nejsilnějším aspektem tvorby ProART Company. Za celou dobu vyprodukovala více než dvacet projektů na pomezí tance, tanečního a hudebního divadla, které můžeme rozdělit do několika dramaturgických skupin:

• představení s hudebním zadáním a konceptem (většinou živý hudební doprovod): Foreign Bodies, Příběh vojáka, Giselle: Revenge, Kreutzer Sonata, String Quartets, Pilgrim Song, Cadenza, Motion Scores, Uspud - Emoticon, Schubert: Zimní cesta a další

• představení se sociální tematikou: Reality Boulevard, Brotherhood

• představení podle literární předlohy: Já už tě nemám rád, Kdopak by se bál?, Barocko - V náručí mužů a další

• představení jako pocta kulturně-společenským veličinám: Sfida Furioso, JAN, Another Jan, Básníci města (Blatný, Vitka), Memoires, W. S. Sonety

• kulturně vzdělávací pořady: cyklus uměleckých setkávání s osobnostmi kulturního a společenského života ve Vile Tugendhat (Setkání ve skleněném pokoji)

Řada z těchto večerů v sobě tyto dramaturgické a koncepční linie propojuje. Nejde tedy o žánrově čisté tvary.

Ve zkratce můžeme říci, že tvorba ProART většinou reaguje na již vytvořená umělecká díla nebo prameny, snaží se je uchopit novým způsobem, vytvořit k nim inovativní koncept a tvůrčím přístupem posunout k současnosti. Jde především o nastavení nových úhlů pohledů na již zažitou a prověřenou uměleckou tvorbu. Často vybízí současné autory k experimentálním pohledům, ale vždy jen ve snaze vytvořit nové umělecké dílo, ne na starém pouze parazitovat. Důležitou součástí tvorby je rovněž odkrývání a objevování již zapomenutých či "neaktuálních" témat.

Formálně můžeme tvorbu ProART Company jako současně-moderní těleso v žánrech tance, tanečního a hudebního divadla. Přičemž vizuální estetika se proměňuje projekt od projektu v souvislosti s osloveným tvůrcem či tematickým zadáním. Velmi důležitá je multižánrovost a přesah do všech forem živého umění. V projektech účinkují vedle tanečníků různých generací a stylů i herci, zpěváci a hudebníci.

ProART Company si dává do programu podporu nových a začínajících choreografů. Kromě kmenové tvorby choreografa Martina Dvořáka, spolupracovala s více než desítkou zahraničních choreografů, kteří tak vytvářejí a posouvají vizuální a obsahovou estetiku souboru.

Každý projekt je určen pro jinou diváckou skupinu. Většinou jde však o publikum "širokého estetického záběru", intelektuálně náročnější, ve věkovém rozmezí 30-80. Je tedy zřejmé, že tvorba ProART se snaží oslovovat napříč generacemi.

Důležitým aspektem, který odlišuje tvorbu ProART od ostatních českých nezávislých souborů, je určitý klasický a nadčasový fenomén krásna, který nestaví na coolnes estetice současného tance, ale naopak vnímá prostor jeviště a interpretů jako zdroje renesanční oduševnělosti a emocí, které by měly zasáhnout diváka svou intenzitou, ale ne za každou cenu odrážet všední realitu a šokovat.

ProART Company během jedenácti let uvedla stovky představení nejen doma, ale i v zahraničí. V průměru uvádí asi třicet představení do roka. Kromě běžných hostování v Rakousku, Německu, Polsku, Maďarsku či na Slovensku, uvedla svou tvorbu rovněž v Itálii, Švýcarsku, Velké Británii, Francii, Portugalsku, Jižní Koreji, Keni, na Maltě a v Izraeli.

Mezi její podporovateli a spolupracovníky patří např. Česká centra v Itálii, Německu, Velké Británii, Francii, Jižní Koreji a Izraeli.

Rozvíjí dlouhodobější partnerství se soubory v Německu (Tanzkomapnie BOkomplex), Polsku (Zawirowania Dance Company), Maďarsku (Budapest Dance Theatre), Izraeli (Liat Dror Nir Ben Gal Dance Company), na Maltě (Moveo Dance Company) a další. Tato partnerství vnímá jako důležitý přínos pro mezinárodní dialog a umělecké vazby napříč národy.

ProART Company nikdy nepatřila do žádné rezidenční stáje. Svou činnost si organizuje a produkuje sama, spolupracuje s kulturními organizacemi, kterým platí nájemné. V poslední letech se díky ekonomické situaci odklonila od uvádění svých děl v běžných divadlech, které žádají neúměrně vysoké částky, a uvádí své projekty jako site specific v atypických nedivadelních prostorech.

Doposud byla uvedena díla ProART Company v těchto prostorech: Praha - Divadlo Alfréd ve Dvoře, Divadlo Ponec, Divadlo Archa, Dejvické divadlo, Divadlo Rokoko, Divadlo v Řeznické, Památník na Vítkově, České muzeum hudby, Městská knihovna, Divadlo na prádle, Studio Alta; Brno - HaDivadlo, Kabinet múz, Stadion - Buranteátr, Reduta, BKC - Stará radnice, Moravská galerie, Besední dům, CED - Sklepní scéna, Vila Tugendhat, Industra Stage, Vila Loew-Beer. Dále soubor hostuje např. v Liberci, Olomouci, Kopřivnici, Valticích a dalších městech.

Po přesídlení Spolku ProART v roce 2015 do Brna se i tvorba souboru přesunula z větší části do moravské metropole.

Celoroční činnost souboru se pohybuje v řádu statisíců korun českých, přičemž rozpočet nikdy nepřesáhl milion korun. Hlavními zdroji podpory jsou v posledních letech: st. město Brno, Jihomoravský kraj, Státní fond kultury, Česko-německý fond budoucnosti, Rakouské kulturní fórum a Ministerstvo kultury (odbor zahraničních vztahů).