Requiem (Dopis 11. května 1943 / Homunculus / Noci)

Anotace

Dopis 11. května 1943

Poslední momenty života, poslední myšlenky a vzpomínky člověka odevzdávajícího svůj život za víru pro kterou žil. Dopis na poslední rozloučenou. Vzkaz všem, všem které miloval a byli součástí jeho života. Poslední slova, která již nemohla být vyřčena.

Choreografie: Lenka Bartůňková

Interpretace: Lenka Bartůňková

Hudba: Arvo part

Světelný design: Jan Komárek

Requiem věnované jedné osobě z mé rodiny Antonínu Bobkovy, který společne se členy z protiodbojové skupiny Mašín a Balaban padl za svou vlast v druhé světové válce v roce 1943 ve vězení v Berlině.

Homunculus

Tělo jakožto objekt. Kus masa bez identity. Nástroj, u kterého záleží jen na každém z nás, jak s ním zacházet a jak o něj pečovat. Mentalita a emoce spojené s jazykem těla a jeho reakcemi. Jedinečný komplex přírodního mechanismu a jeho originalita.

Choreografie: Lenka Bartůňková

Interpretace: Lotte Nouwkens, Petra Púčiková, Lenka Bartůňková, Eliška Kašparová, Jan Rous, Jana Hudečková , Radim Peška

Hudba: Arvo part

Světelný design: Jan Komárek

Myšlenka choreografie vznikla na základě fyzického zranění jednoho z interpretů a dalších zkušeností souvisejících s propojením těla a mentality ostatních účinkujících.

Noci

Ve větru se houpe bezvládné tělo. Kusy ledových střepů se zaryly a nechtějí ven z těla mého. Sama na smyčce se houpu.

Choreografie: Petra Púčiková

Interpretace: Petra Púčiková

Hudba: Sluha samoob

Kostýmy: Mariana Novotná

Světelný desighn: Jan Komárek