Restaros o si yo fuera

Realizační tým

societat Doctor Alonso (Catalunya) - Tomás Aragay, Sofia Asencio

choreografie: Tomás Aragay

režie a střih filmu: Alex Reynolds

tančí: Sofia Asencio

uvádí ČTYŘI DNY a MOTUS

Anotace

Po

Mezinárodní multimediální projekt „Portréty“ má za cíl vytvořit portréty nejrůznějších žen z celého světa.

Umělci pracují s „přivlastněním si“ těla někoho jiného: jeho pohybů, řeči těla, oblečení a prostoru. Vytváří portrét osobnosti pomocí pohybu, tance.

Tanečnice Sofia Asencio prožije několik dnů s vybranou ženou. Sleduje ji v práci, s přáteli, s rodinou i o samotě. Po těchto dnech se výsledek představí divákům. Tento tančený (a natočený) portrét se stane součástí video-portrétů z celého světa. Projekt již proběhl v Katalánsku a Manile, po Praze bude následovat Varšava, Bejrút, Rio de Janeiro a další.

Fotografové zachycují různé lidi objektivem fotoaparátu.

Malíři namalují svůj dojem z různých lidí na plátno.

Herci se snaží hrát různé lidi.

Tanečnice používá své tělo, aby vytvořila portrét různých lidí.<//i>

Součástí představení je dvacetiminutová projekce portrétu, vzniklého zde v Praze, diskuse s publikem a pohybová a taneční improvizace Sofia Asencio – portrét tančený naživo před publikem.

Své životní příběhy nevyprávíme líbivými slovy. Odrážejí se v tělech skutečných lidí dneška. Naše pohyby a náš „vzhled“ vyjadřují a zobrazují to, kdo jsme a co jsme. Pojďme tedy zachytit tato těla a pohyby a předložit je jako zrcadla publiku. Pokud spatříme v odrazu těchto těl sami sebe, můžeme začít přemýšlet nad svou vlastní identitou.

„Portréty“ je antropologická práce. Pozorování, reprodukce a záznam pohybu těl anonymních jedinců z celého světa. Každý portrét se snaží o navázání kontaktu s portrétovanou osobou, získat přístup do jejího soukromého světa a sledovat její běžný život, prostor a oblečení. Měl by to být laskavý, soukromý proces jednoho pozorovatele, který „vstoupí“ do života a těla někoho jiného. Mezi Sofií a portrétovanou osobou by měl vzniknout citlivý vztah se vzájemným respektem.

Pro každou osobu a kontext je nezbytné dosáhnout určitého porozumění, pokud jde o vzdálenost a formu pozorování. Jakmile toto krátké období pozorování skončí, pozornost se zaměřuje na fyzický materiál, který je v každém případě součástí portrétu každé osoby. V tomto okamžiku, v rámci daného prostoru každodenního života portrétované osoby a v jejím oblečení, Sofia „zahraje“ portrétovanou osobu před kamerou. Zde, v prostoru a v šatech někoho jiného, ji Sofie zobrazí prostřednictvím jejích pohybů. Tato „reinkarnace“ se uskuteční v rámci jednoduchosti a objektivity pomocí přísně dokumentárního pohledu videokamery.