Sněhurka

Anotace

Inscenace, která dobyla baletní Paříž, poprvé v Praze

Velký romantický současný balet Sněhurka souboru Ballet Preljocaj na hudbu Gustava Mahlera. Choreografie pro 26 tanečníků v kostýmech světoznámého módního návrháře Jeana Paula Gaultiera se opírá o námět pohádky bratří Grimmů. Světová premiéra Sněhurky proběhla 25. září 2008 na Bienále tance v Lyonu, sklidila nadšené recenze a brzy poté představení dobylo baletní Paříž: v barokních kulisách, s efektními kostýmy a úchvatnými tanečními výkony nabízí Sněhurka mimořádnou podívanou, kterou Národní divadlo uvede jen po dva exkluzivní večery.

Sněhurka a kouzlo symbolů

Angelin Preljocaj se pro námět Sněhurky rozhodl poté, co vytvořil velmi abstraktní Empty moves a Eldorado (Sonntag Abschied). Měl chuť vyprávět příběh, chtěl pracovat s něčím konkrétním a přinést něco magického a okouzlujícího. Preljocaj zůstal věrný verzi bratří Grimmů až na pár změn, které vycházejí z jeho osobní analýzy symbolů v pohádce. Americký psycholog Bruno Bettelheim popisuje Sněhurku jako Oidipa naruby. Zlá nevlastní matka je bezpochyby ústřední postavou pohádky. Preljocaj zkoumá její narcistický postoj, který jí nedovolí vzdát se pokušení, a její roli ženy schopné obětovat nevlastní dceru. „Porozumění symbolům náleží jak dospělým, tak dětem; jsou pro každého, proto mám rád pohádky.“

Ke vzniku Ballet Preljocaj

Zrod Ballet Preljocaj se datuje do roku 1985. V roce 1989 se soubor stal Národním choreografickým centrem města Champigny-sur-Marne a departmentu Val-du-Marne a poté, co byl v roce 1996 přijat na půdě hlavního kulturního centra provensálské metropole Aix-en-Provence, Cité du Livre, se z něj stal Ballet Preljocaj – Národní choreografické centrum oblasti Provence, Alp a Azurového pobřeží, kraje, města Aix-en-Provence a departmánu Bouche-du-Rhone. Soubor uvádí svá představení na předních místech ve Francii. Baletem Liqueurs de chair navázal soubor v roce 1988 první spolupráci s pařížským Théâtre de la Ville; balet Noces na Stravinského hudbu byl uveden na bienále tance ve Val-de-Marne v roce 1989 a na festivalu v Avignonu; v roce 1990 byl pro balet Opery v Lyonu vytvořen balet Roméo et Juliette na Prokofjevovu hudbu a libreto podle komiksů Enki Bilala.

Soubor pravidelně pořádá mnoho představení na festivalu v Avignonu, především Paysages après la bataille (1997) a Personne n'épouse les méduses (1999).

Ballet Preljocaj byl dvakrát významně oceněn. Za choreografii Annonciation obdržel roku 1997 v New Yorku Bessie Award, každoročně předávanou novátorskému umělci v oblasti současného tance, a za balet Roméo et Juliette cenu Victoire de la Musique.

Angelin Preljocaj

Choreograf a umělecký ředitel Ballet Preljocaj se narodil roku 1957 albánským přistěhovalcům v Paříži. Nejprve studoval klasický tanec, později také současný tanec u Karin Waehnerové na Schola Cantorum v Paříži. Po absolvování kurzu u Merce Cunninghama v roce 1980 se stal členem souboru Quentina Rouillera v Caen a později pracoval v Národním centru současného tance v Angers, který toho času vedla Viola Farber.

V roce 1982 byl angažován do souboru Dominiquea Bagoueta v Montpellier. Angelin Prejlocaj debutoval spolu s Michelem Kélémenisem duetem Aventures coloniales, který byl úspěšně uveden na festivalu v Montpellier v červenci roku 1984 a znovuuveden v listopadu při slavnostním otevření Divadla současného tance (Théâtre Contemporain de la Danse). Preljocaj se dal vlastní cestou a na mezinárodní soutěži v Bagnoletu uvedl choreografii Marché Noir, za kterou získal cenu Ministra kultury. Následně založil vlastní soubor.

Preljocajův styl charakterizuje neoklasická a moderní technika, v níž se uplatňuje choreografův jedinečný jazyk. Preljocaj rozvíjí, zejména prostřednictvím moderních technologií jako jsou počítačová grafika a informační systémy v reálném čase, zcela nový přístup k tanečníkovu tělu.

Od založení souboru, který dnes tvoří 24 stálých tanečníků, vytvořil Angelin Preljocaj 38 choreografií různého rozsahu, od duetů až po velké formy a spolupracuje s umělci jako jsou Enki Bilal (Roméo et Juliette, 1990), Goran Vejvoda (Paysage après la bataille, 1997), Air (Near Life Experience, 2003), Granular Synthesis (N, 2004) a Fabrice Hyber (Les 4 saisons...., 2005).

V roce 1992 obdržel Angelin Preljocaj cenu ministra kultury Grand Prix National de la Danse. Jeho choreografie jsou na repertoáru mnoha předních světových souborů, především Pařížské opery, milánské La Scaly, New Yorku a Státní opery v Berlíně. Soubor byl roku 1993 pozván k hostování do Opery Garnier, kde k poctě Ballets Russes uvedl balety Parade, Le Spectre de la rose a Noces. Následující rok vytvořil soubor pro balet Národní opery v Paříži balet Le Parc, v roce 1995 L’Anoure na libreto Pascala Quignarda a v roce 1996 L'Oiseau de feu pro balet v Mnichově.

Choreografie: Aventures coloniales, Marché noir (1984), Larmes blanches, Peurs bleues (1985), À nos héros (1986), Le petit napperon bouge, Hallali Romée (1987), Liqueurs de chair (1988), Noces, Un trait d'union (1989), Amer America, Roméo et Juliette (1990), La Peau du Monde (1992), Parade, Noces (nová verze), Le Spectre de la rose (1993), Le Parc (1994), Annonciation, Petit Essai sur le temps qui passe, L'Anoure (1995), L'Oiseau de feu, Roméo et Juliette, L'Annonciation (1996), La Stravaganza, Paysages après la bataille (1997), Centaures, Casanova (1998), Personne n'épouse les méduses (1999), Portraits in Corpore, MC/14-22 (Ceci est mon corps) (2000), Le Sacre du printemps, Helikopter (2001), Near Life Experience (2002), L'Annonciation (video) (2003), MC/14-22 (nová verze), Le Songe de Médée, Empty Moves (part I), N (2004), Les 4 saisons...(2005), Empty Moves (Part I and II), Eldorado (Sonntags Abschied, 2007)