Soubor baletu Národního divadla moravskoslezského

NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI
Premiéra: 07.03.2019
Choreograf: Krzysztof Pastor

Anotace

Předlohou současného baletu je úspěšný román francouzského spisovatele Pierra Choderlose de Laclose Les Liaisons dangereuses (Nebezpečné známosti, 1782).

Děj baletu, který vychází ze slavného románu, je založen na dramaticky vyhrocených mezilidských vztazích, odehrávajících se na tanečních bálech, jež byly pro dobu, v níž se příběh odehrává, středobodem společenského setkávání. Vášnivá markýza de Merteuil a chladnokrevný vikomt de Valmont hrají s lidmi a jejich emocemi nebezpečnou hru plnou rafinovaných intrik. Bohabojná madame de Tourvel, mladá a naivní Cecílie Volangesová spolu s rytířem Dancenym se stanou jejich pěšáky. Hráči ale netuší, že se nakonec stanou rukojmími svých vlastních emocí…

Autory baletu jsou uznávaný evropský choreograf Krzysztof Pastor a úspěšný současný lotyšský hudební skladatel Arturs Maskats; oba také zároveň vytvořili podle Laclosova románu libreto.

VZLETY A PÁDY
Premiéra: 15.11.2018
Choreograf: Jiří Kylián/Denis Untila&Michelle Yamamoto/Jiří Pokorný

Anotace

Jedním z klíčových počinů jubilejní sezóny NDM je komponovaný baletní večer VZLETY A PÁDY, nazvaný podle choreografie Křídla z vosku nejvěhlasnějšího choreografa českého původu Jiřího Kyliána. Poprvé v české premiéře uvedeme tři pozoruhodné choreografie s existenciálně laděným podtextem: Křídla z vosku / Wings of Wax, Alice a Útěk obra / Humpback Runner, které spojuje fantaskní svět tance.

Křídla z vosku / Wings of Wax

Vrcholem večera je Kyliánova choreografie Křídla z vosku na téma tragického příběhu o Ikarovi a jeho otci Daidalovi. V autorově originálním pojetí se klasický příběh stává metaforou pro podstatu virtuózního tance, který jakkoli musí být technicky připraven a pečlivě nastudován, přeci jen vždycky s sebou nese riziko bolestivého pádu. To dodává tanci nejen emocionální přitažlivost, ale také existenciální vážnost a hloubku a přesvědčivě aktualizuje klasickou předlohu jako obraz našich současných každodenních zápasů a snah.

Choreografie: Jiří Kylián

Hudba: Heinrich Ignaz Franz Biber, John Cage, Philip Glass, Johann Sebastian Bach

Alice

Příprav druhé choreografie Alice se zhostí tandem mladých tvůrců: Denis Untila z Moldávie a Michelle Yamamoto z Brazílie. Oba jsou odchovanci německého tanečního divadla a v posledních letech se jim podařilo prosadit se choreograficky v Aalto Ballett Essen v Německu. Denis Untila je vítězem ceny Aalto Stage Prize pro mladé umělce z roku 2012.

Jejich společná choreografie Alice nás autentickými tančeními prostředky zavádí do bizarního světa fantazie. Hlavní hrdinka známého příběhu Lewise Carrolla padá do pokřiveného fantaskního světa plného groteskních situací a podivných, smutných a zároveň krásných dobrodružství. Propadá obavám a dokonce podezření, že svět kolem zešílel, ale znovu se dopracovává k představě, že to všechno, co ji potkává, jsou nutné průvodní jevy lidského hledání, projevy života, který je vždy dobrodružnou cestou do neznáma.

Choreografie: Denis Untila & Michelle Yamamoto

Hudba: Hudební koláž

Útěk obra / Humpback Runner

Jiří Pokorný, choreograf taneční inscenace Útěk obra, je jedním z nejúspěšnějších českých tanečníků a v posledních letech i choreografů, který vzešel z „Kyliánovy líhně“. Prošel dlouholetým angažmá v Nederlands Dans Theater, několik let tančil v souboru Kidd Pivot kanadské choreografky Crystal Pite a v posledních letech se stále intenzivněji věnuje vlastní tvorbě.

Jiří nalezl inspiraci pro svoji choreografii Útěk obra vdíle slavného středověkého malíře Hieronyma Bosche, jehož fantaskní vize pekla či ráje po staletí ovlivňují duchovně orientovaná umělecká díla. Pokornému se výtvarné předlohy stávají příležitostí k inscenování fantaskních situací evokujících mezní okamžiky lidských osudů a jejich proměn.

Jeho Humpback Runner, obr pojmenovaný po velrybě, se jako mytický běžec podobá obrazu migrantů, kteří se, jak Pokorný uvádí, „musí přemístit z jedné strany polokoule na druhou, musí absolvovat dlouhou cestu za lepším životem a prožívat vzlety a pády“. Pohyb a migrace tak v Pokorného pojetí získávají podobu obecného principu, vlastního lidskému životu.

Choreografie: Jiří Pokorný

Hudba: hudební aranžmá Yukari Sawaki – zpěv Carol Ann McGowan; Hayden Calnin, Joanna Newsom, Biosphere

ALL THAT JAZZ, ROCK, BLUES
Premiéra: 02.11.2017
Choreograf: Johan Inger - Itzik Galili - Regina Hofmanová

Realizační tým

Choreografie: Regina Hofmanová - Johan Inger - Itzik Galili

Hudba: Ástor Piazzolla - Tom Waits - Pérez Prado

Světelný design: Daniel Tesař - Peter Lundin - Itzik Galili

Světelná realizace: Daniel Tesař

Anotace

Taneční inscenace All That Jazz, Rock, Blues je působivou fúzí hudebních stylů, v níž se uplatňují různorodé taneční techniky často spojené s akrobatickými prvky. Jednotlivé části inscenace nás zavedou do různých dob a míst, mnohdy exotických, a nikde nechybí dráždivost mimořádného smyslového zážitku příznačná pro živý moderní tanec.

Choreografie Itzika Galiliho O Balcão de Amor připomene nástup kubánského mamba a hudbu Péreze Prada, který je dodnes označován za krále tohoto žánru.

„Některé věci, s nimiž se jako dospělí setkáváme, nás zdánlivě triviálními drobnostmi navracejí do mládí a jeho nadějí,“ napsal Galili po své návštěvě Kuby, kde se setkával s Pradovou hudbou a odkud čerpal inspiraci k vytvoření díla plného jiskřivé komediálnosti, vtipu, přirozené sexuality i půvabných absurdit.

V choreografii Johana Ingera Rain Dogs zazní charakteristický hlas Toma Waitse, jehož šansony a blues mají někdy až industriální zvuk. Ležérnost jazzu a drsný, melancholický hlas legendárního zpěváka vytváří na pozadí děje široký a emocemi nabitý hudební prostor. „Písně Toma Waitse vypravují hmatatelné příběhy. Konkrétní situace jsem tedy mohl vytvořit i na základě příběhů z těchto písní, víc mě ale přitahovala myšlenka udělat obsah trochu abstraktnější a tím – myslím si – se tématu písně v jeho podstatě ještě více přiblížit,“ prozradil o způsobu, jak pracuje s Waitsovou hudbou, choreograf Inger.

Inscenaci nechybí ani rockový zvuk a dostane se i na tango argentinského hráče na bandoneon Ástora Piazzolly, jež se stalo inspirací pro choreografii Après rasage Reginy Hofmanové.

Přítomnost tohoto zdánlivě odtažitého žánru, jemuž Ástor Piazzolla kdysi dokázal vtisknout novou živou podobu, když se tango už zdálo téměř vytlačeno swingem a rock’n’rollem, podporuje nejen téma samotné choreografie, ale i hudební dramaturgii celého večera postavenou na představě vnitřní spřízněnosti různorodých podob taneční hudby a vyjádřenou názvem inscenace.

„Argentinské tango je tanec opředený celou řadou mýtů a stereotypů, mezi které patří neutuchající vášeň, touha, rudá růže mezi zuby. Podobné stereotypy existují všude kolem nás a já se snažím podívat se na ně i na tango trochu jinou optikou. Choreografie Après rasage vypovídá nejen o stereotypech, ale také se zaměřuje především na muže, mužství a různé aspekty mužnosti, které nám někdy přijdou legrační, někdy nás znepokojují, někdy nám přinášejí pocit jistoty. Zeptejme se, proč to tak je? A především proč často nejsme schopni číst mezi řádky...", o své choreografii vypovídá Regina Hofmanová.

TŘI MUŠKETÝŘI
Premiéra: 23.03.2017
Choreograf: Paul Chalmer

Realizační tým

Choreografie: Paul Chalmer

Hudba: Jan Kučera

Libreto: Paul Chalmer, Wiebke Hüster

Scéna ( koncept, design): Paul Chalmer

Kostýmy: Anna Kontek

Scénografická projekce /video: Jan Fuksa, Martin Svobodník

Světelný design: Tomáš Morávek

Anotace

Tvůrci baletů si pro svá díla s oblibou vybírají romantické příběhy, v nichž se hrdinové prožívající osudové lásky potýkají s nepřátelstvím, zradou a intrikami. To všechno v plné míře nabízí klasický Dumasův román. Není proto divu, že také v ostravském divadle už se tento slavný příběh dočkal v roce 1988 prvního zpracování. Pro současnou baletní inscenaci Tři mušketýři si její tvůrci připravili zcela novou hudbu a také choreografie a výprava kanadského autora Paula Chalmera je nová a vytvořená pro naše divadlo. Nicméně typem zpracování látky se inscenátoři vědomě navrací k nostalgické atmosféře slavného romantického příběhu a jeho doby.

POPELKA
Premiéra: 23.04.2015
Choreograf: Paul Chalmer

Realizační tým

Choreografie: Paul Chalmer

Hudební nastudování: Jakub Klecker

Dirigent: Jakub Klecker - Robert Kružík - Jan Šrubař

Scéna: Anna Kontek

Kostýmy: Anna Kontek

Anotace

Jedna z nejznámějších pohádek vůbec inspirovala Sergeje Prokofjeva ke vzniku baletního díla plného krásných tanečních scén. Premiéra baletu se konala ve Velkém divadle v Moskvě 21. listopadu 1945.

Realizace rodinného baletu se ujal Paul Chalmer, kanadský tanečník a choreograf spolupracující s významnými evropskými baletními soubory.

Taneční technika Paula Chalmera založená na neoklasickém stylu působí naprosto lehce, je plná elegance a – co je nejdůležitější – dokonale ladí s hudbou Sergeje Prokofjeva. Scénografie a kostýmy Anny Kontek z Finské národní opery skvostně dotvářejí symboliku pohádky o tom, jak skromná a pracovitá Popelka ke štěstí přišla, navzdory všem nástrahám…