SYMBIÓZA
Premiéra: 29.04.2018Pražský komorní balet
Choreograf: Jiří Pokorný, Lukáš TimulákRealizační tým
SVĚT SEDMIKRÁSEK
Choreografie: Jiří Pokorný
Hudba: Nils Frahm, Davidson Jaconello (nová kompozice)
Návrh kostýmů: Joke Visser, Jiří Pokorný
Návrh scénografie: Jiří Pokorný, Pavla Beranová
Světelný design: Pavla Beranová
Světová premiéra: 29.04.2018, Divadlo na Vinohradech v Praze
Délka: 30 minut
Tančí: 7 tanečníků Pražského komorního baletu
PROLÍNÁNÍ
Choreografie: Lukáš Timulák
Hudba: Iva Bittová, Henry Vega (nová kompozice)
Návrh kostýmů: Joke Visser, Lukáš Timulák
Návrh scénografie: Lukáš Timulák, Pavla Beranová
Světelný design: Pavla Beranová
Světová premiéra: 29.04.2018, Divadlo na Vinohradech v Praze
Délka: 30 minut
Tančí: 6 tanečníků Pražského komorního baletu
Anotace
Komponovaným večerem pokračuje Pražský komorní balet v uvádění původní tvorby s česko-slovenskými autory působící úspěšně nejen v Čechách, ale též v zahraničí.
SVĚT SEDMIKRÁSEK
Choreografie Jiří Pokorného je inspirována klimatickými změnami planety, které mohou mít svazující vliv na naší existenci. Pro umělecké ztvárnění tohoto námětu se inspiroval myšlenkou, že biosféra planety Země představuje symbol věčného pohybu. Její vlivy, principy a neustálé proměny jsou opakujícím se koloběhem života v časoprostoru, ve kterém se rodí a zaniká vše živé. V tomto samo regulujícím procesu nacházíme i sebe sama, jako součást jednoho super-organismu.
Svět Sedmikrásek představuje prostor, kde je život na Zemi udržován ve správném poměru mezi černou a bílou barvou, tedy mezi černou a bílou sedmikráskou. Černá sedmikráska přijímá světlo a přetváří jej v teplo, kterým nás zahřívá. Bílá sedmikráska světlo odráží, a tím způsobuje opačný účinek. Podobným způsobem funguje i naše tělo, jako instrument, který reaguje na vnější okolí, aby se svým chováním stal součástí jednoho uceleného organismu a přizpůsobil si podmínky pro vlastní existenci.
PROLÍNÁNÍ
“Každým nádechem stvrzujeme svázanost s prostředím, které nás obklopuje. Proměňujeme jej, mísíme se s ním. Pohybem těla rozrážíme vzduch, odrážíme jej, ohříváme, vdechujeme a vydechujeme. Svým samotným bytím se podílíme na ustavičném pohybu a přetváření hmotného světa.”
Lukáš Timulák se ve své nové choreografii zabývá prvky, které vzájemně souvisí a které se neustále prolínají: životní prostor lidských bytostí a příroda.
Jak naše prostředí formujeme a jak jsme jím formováni? Co z něho vstřebáváme a jak jsme jím vstřebáváni? Jádrem choreografie Lukáše Timuláka je člověk jako součást permanentního procesu změny, v neustálém pohybu a adaptaci.