Taneční konzervatoř hl. m. Prahy
http://www.tkpraha.czwww.facebook.com/Tanečn%C3%AD-konzervatoř-hlavn%C3%ADho-města-Prahy-125438943603/?fref=ts
Křižovnická 7
Praha 1
110 00
Hlavní město Praha
Ředitel
Mgr. Jaroslav SlavickýKontaktní osoby
Mgr. Jaroslav Slavický
Ředitel(ka)
+420 222 320 987
taneckonzpr@ volny.cz
Status školy
StátníDélka studia
Osmileté studiumZaměření
Scénický (moderní, současný) tanecKlasický tanec
Lidový tanec
Studium pedagogiky: Ano
Informace o studiu
Taneční konzervatoř hlavního města Prahy je osmiletou výběrovou školou uměleckého směru, zaměřenou na výchovu profesionálních tanečníků a tanečnic. Poskytuje střední odborné vzdělání
v oboru klasického, moderního a lidového tance zakončené maturitou, nebo vyšší odborné vzdělání, zakončené absolutoriem. Studium ukončené absolutoriem opravňuje k umělecké i umělecko pedagogické činnosti.
Absolventi Taneční konzervatoře hl.města Prahy se mohou uplatnit jako výkonní umělci v baletních souborech divadel nebo jiných profesionálních baletních a tanečních tělesech, případně pokračovat ve studiu na vysoké škole humanitního zaměření. Od školního roku 1996/97 jsou do I. ročníku přijímáni žáci, kteří ukončili 5. třídu ZŠ. Výuka je zaměřena na získání profesionálních znalostí a dovedností v oblasti klasického, moderního a lidového tance, doplněné všeobecným a teoretickým odborným vzděláním. V 1.-4. ročníku plní žáci společně s praktickou odbornou přípravou i povinnou školní docházku.
Profil absolventa
Absolvent oboru vzdělání tanec je připraven pro výkon náročných uměleckých činností, umělecko-pedagogických činností a k vysokoškolskému studiu příbuzných oborů.
Vyšší odborné vzdělání v konzervatoři nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou, prohloubené koncertní a povinnou scénickou praxí, formuje výkonného tanečního umělce nebo tanečního pedagoga, který své odborné znalosti, vědomosti a orientaci v kulturní a umělecké oblasti dokáže uplatňovat v praxi. Osobnost absolventa obohacují rozvinuté mravní a charakterové vlastnosti i schopnosti uplatnit svoji individualitu při práci v uměleckém tělese.
Ve svém souhrnu vytváří toto vzdělání předpoklady k úspěšnému vykonávání profese tanečního umělce či tanečního pedagoga, přispívá k tvořivosti a tvůrčímu vztahu při řešení odborných problémů a současně je základem a impulsem k soustavnému celoživotnímu studiu a odbornému vzdělávání.
Všeobecně vzdělávací složku profilu absolventa charakterizují zejména vědomosti a dovednosti nezbytné k všestrannému rozhledu tanečního umělce:
- kultivované a jazykově správné ústní i písemné vyjadřování v mateřském jazyce,
- pohotové a jazykově správné používání cizího jazyka ve všech komunikativních situacích, a to jak obecných tak i profesních,
- komunikativní samostatnost v dalším živém jazyce, porozumění jeho odborné části, schopnost jeho následného samostatného prohlubování,
- poznání a pochopení souvztažnosti všech druhů umění včetně slovesného, jejich inspiračních zdrojů i myšlenkového odkazu, vytváření uvědomělých čtenářských návyků,
- poznání a pochopení historického vývoje našich i světových dějin,
- předpoklady pro samostatnou práci s odbornou literaturou naší i cizí (anglickou, francouzskou, německou),
- práce s prostředky ICT a jejich efektivní využívání v soukromém a občanském životě.
Po odborné stránce jsou absolventi připraveni tak, aby se kvalifikovaně uplatnili v oblasti výkonu činností uměleckého oboru vzdělání tanec a získali:
- širokou škálu praktických technických dovedností vyplývajících ze znalosti tanečních disciplin – klasického tance, moderního tance, lidového tance, tance s partnerem, historického tance, koncertní a povinné scénické praxe,
- základní poznatky z předmětů historického a estetického charakteru, zejména dějin tance a baletu, z dějin divadla, z dějin výtvarného umění, z dějin hudby, z rozboru baletů a tanečních skladeb,
- soubor vědomostí z umělecko-pedagogické přípravy, tj. z psychologie, pedagogiky, didaktiky, příslušných odborných metodik i vyučovací praxe studovaného oboru,
- co nejvyšší stupeň adaptability při práci v uměleckém souboru,
- dovednost pracovat před televizní a filmovou kamerou,
- schopnost přesného odborného uvažování a vyjadřování,
- dovednosti a znalosti potřebné v pedagogické činnosti, např. vytvoření jednoduché taneční skladby, dovednost vést trénink atd.,
- dovednost používat získaných vědomostí z teoretických a souvisejících uměleckých oborů ve vlastní umělecké práci.
Absolventi oboru vzdělání tanec jsou po odborné stránce připraveni tak, aby se mohli uplatnit v následujících oblastech profesionální taneční praxe:
- klasický tanec – v baletních souborech (jako sólisté nebo členové baletu), v oblasti hudebního divadla (opera, opereta, muzikál) i v taneční pohybové složce činoherních představení a pro umělecko-pedagogickou činnost odpovídající vystudovanému oboru;
- lidový tanec – pro činnost v souborech folklorního zaměření (autentické i stylizované formy) a pro umělecko-pedagogickou činnost odpovídající vystudovanému oboru;
- moderní tanec – pro činnost v komorních souborech současné taneční tvorby, pohybového divadla i alternativní scény a pro umělecko-pedagogickou činnost odpovídající vystudovanému oboru.
Absolventi oboru vzdělání tanec jsou rovněž připravováni pro vysokoškolské studium.
Historie školy
Výnosem Ministerstva školství a osvěty z 11.10.1945 bylo na Státní konzervatoři v Praze zřízeno taneční oddělení. Tím byl položen základ přípravy profesionálních tanečních umělců, nezbytný pro další vývoj tanečního umění v poválečném Československu. Do založení tanečního oddělení probíhala výuka pouze v soukromých baletních školách různého zaměření a úrovně a pochopitelně také bez jednotného vyučovacího postupu. Taneční oddělení soustřeďovalo od počátku kolem sebe výrazné osobnosti tanečního umění. Velkou zásluhu na jeho vzniku měl přední taneční publicista, kritik a libretista prof.Jan Reimoser (Jan Rey), který se současně stal jeho prvním vedoucím.V pedagogickém sboru působily takové osobnosti jako Zora Šemberová, Saša Machov, Robert Braun, Dr.M.A.Tymichová, Laurette Hrdinová, Anna Dubská a další. Od samého počátku byla výuka koncipována jako všestranné taneční vzdělání včetně odborně-teoretického. V původně 4letém studijním programu byl vyučován tanec klasický, tanec novodobý a samozřejmě autentické i stylizované formy lidového tance. Mezi prvními absolventy byli Eliška Boňková, František Halmazňa, Hana Machová, Nataša Rybínová, Miroslava Vlášková, Věra Urbánková, v dalších letech k nim přibyli např. Vlasta Šilhanová, Věra Untermüllerová ,Lubomír Rešl, Zdeněk Doležal, Marta Synáčková, Pavel Šmok, Otto Šanda, Naděžda Blažíčková a mnoho dalších. Co jméno, to pojem v československém baletním umění (viz.podrobný seznam absolventů).
Školní rok 1959/1960 přinesl změnu v délce studia. Bylo prodlouženo s ohledem na potřeby a připravenost absolventů pro taneční praxi na 5 let. Významným podnětem pro výuku klasického tance byly pobyty vynikajících představitelů ruské baletní školy A.M.Žukova a O.A. Iljiny z Moskvy, kteří seznámili české pedagogy s dokonale promyšlenou výukou klasického tance. Pedagogický sbor byl rozšířen v šedesátých letech o takové osobnosti, jakými byli Růžena Mazalová, Zdeněk Doležal, Antonín Landa, Karel Lukšík, Jaromír Petřík, Jarmila Chourová, Gabriela Rumlová, Eva Melicharová,Olga Pásková, František Bonuš, Míla Urbanová, Libuše Hynková, Věra Urbánková, Jožka Šaršeová a další. Z Brna přišla Zora Erbanová. Od školního roku 1967/1968 bylo studium rozšířeno o 3 přípravné ročníky , takže žáci nastupovali ke studiu ze 6.třídy základní školy. Ve školním roce 1973/1974 došlo k prodloužení výuky přípravných ročníků ze 3 na 4 roky. Pedagogický sbor byl dále rozšířen o přední sólisty baletu Národního divadla v Praze Astrid Štúrovou, Jelenu Kovalevskou, Zinaidu Kohoutovou, Jaroslava Slavického. Na škole začali působit také Albína Kliková a Jiří Paclík, v oblasti moderního tance Markéta Záděrová a Mirka Vlášková.
V roce 1976 byl vytvořen studijní program lidové specializace, který měl vychovat dorost pro Československý státní soubor písní a tanců. Na otevření tohoto studia měly velké zásluhy choreografky souboru Libuše Hynková a Věra Svobodová a vyučující tanečního oddělení konzervatoře Míla Urbanová a Bohumil Muchka. Další třída lidové specializace byla otevřena v letech 1981 až 1985 a 1985 až 1989.
V roce 1978 byl schválen zákon o osmileté Hudební a taneční škole (HTŠ). Taneční oddělení konzervatoře se transformovalo na samostatnou vzdělávací instituci v oboru tanec. Výuka byla zahájena ve školním roce 1980/81 v budově v ul. Křížovnická 7, první ředitelkou se stala Zora Erbanová, zástupkyní Albína Kliková. Ke studiu byli přijímáni žáci po ukončení 4.třídy základní školy, studium mohlo být ukončenou maturitou a absolutoriem. Od roku 1985 do roku 1989 byl ředitelem školy Josef Bádal, funkci zástupce vykonávala nadále Albína Kliková.
V roce 1990 byl schválen nový statut školy - státní konzervatoř pod názvem Taneční konzervatoř Praha. Funkci ředitele školy vykonával do roku 1996 Mgr.Jiří Paclík, funkci zástupce Eva Melicharová. Od školního roku 1990 byla zahájena výuka 5letého studijního oboru moderní a lidový tance, kam byli přijímáni studenti po ukončení základní školní docházky. V roce 1995 bylo studium na základě novelizace školského zákona ukončeno. V roce 1996 byl jmenován do funkce ředitele Mgr.Jaroslav Slavický, který ji vykonává dodnes. Funkci statutárního zástupce ředitele vykonávala do konce školního roku 2001-2002 Eva Melicharová, od školního roku 2002-2003 Mgr.Zuzana Gančevová.Od počátku školního roku 1998-1999 byla ustanovena z důvodu zvýšení úrovně výuky VVP také funkce zástupce ředitele pro VVP, kterou byla pověřena PhDr.Evelína Beranová, v současné době /od března 2002/ Mgr.Danuše Kábrtová. Od školního roku 1999-2000 byly také upraveny ve spolupráci s MŠMT ČR učební plány, které umožňují studentům ve druhém cyklu studia zvolit jeden ze tří hlavních oborů studia - klasický tanec, moderní tanec, lidový tanec. Od 1.1.2001 se stal zřizovatelem školy Magistrát hlavního města Prahy, od 1.10.2002 byla škola přejmenována na Taneční konzervatoř hlavního města Prahy. V roce 2002 získala škola v rámci akce Internet do škol počítačovou učebnu a rekonstrukcí podkroví např. videoučebnu, odpočívárny pro studenty , posilovnu a šatny pro pedagogy odborných předmětů .