Taneční večery studentů HAMU I.: Šlus? + REM II. + Entropie část I.

Těžce nemocní lidé procházejí různými fázemi vyrovnávání se se svou životní situací. Podobnými fázemi jako umírající procházejí též jejich blízcí, jejich rytmus vyrovnávání se s nemocí ale nebývá obvykle stejný.

Přestože jsou fáze seřazeny tak, jak obvykle přicházejí, nemusí vždy nutně zachovávat tento sled. Naopak, často se stává, že se některé fáze vracejí, různě se prolínají a střídají, třeba i tři v jednom dni. Některé mohou zase úplně chybět.

**Gabriela Galiová: *REM II.***

Spánková paralýza je poměrně vzácný jev, který údajně každý člověk během svého života alespoň jednou prožije. Nikdo nechápe, proč se spánková paralýza děje jen někomu. Spánkovou paralýzu opakovaně prožívá 45 % populace. Není věkově omezena.

V projektu REM jde o tvorbu pohybového konceptu, dramaturgie, hudební složky a taneční choreografie, která pojednává o spánkové paralýze. Je spojen s depresemi či stresovými úzkostmi. V představení se vychází z osobního příběhu choreografky a dalších anonymních výpovědí.

Cílem představení je zobrazit skrze choreografii současného tance problematiku tohoto onemocnění. Mnozí lidé se obávají o svém problému mluvit a málokdo ví, že spánkovou paralýzu doprovází i strach ze smrti. Představení se zaměřuje na výraz, projev a reálné zobrazení emocí, kterými si diagnostikovaní procházejí.

**Ester Trčková: *Entropie část I.***

V podstatě stárnou všichni, neustále. Celý vesmír se rozpíná a chladne. Šipka času vede od řádu k chaosu, neúprosně směřuje ke konci. Staří lidé dráždí svou pomalostí, svým zevnějškem. Vymykají se z rytmu života. Ztratili svou roli ve společnosti, nikdo je nevidí a neslyší. Jejich dny jsou prázdné a tiché. Jsou křehcí, komičtí, i dojemní. Nejvíc ze všeho jsou viditelným a stále přítomným znamením, že vše jednou pomine. Toho se každý bojí, leká, s tím si neví rady.