Tantehorse

Historie souboru

Tantehorse je český divadelní soubor, jehož činnost je založena na silné fyzické artikulaci vycházející z tance, pantomimy a rozličných divadelních technik. Jejich vysoce originální a vizuálně výrazné inscenace dosáhly výjimečného mezinárodní uznání jako “The best of Contemporary dance 2012” dle deníku The Washington Post nebo “The Herald Angel Award” (The Fringe festival Edinburgh 2013)

Soubor Tantehorse byl založen dvěma mezinárodně uznávanými umělci: Miřenkou Čechovou a Radimem Vizvárym. Oba režiséři, choreografové, umělci a pedagogové jsou známí jako nezávislí a přední odborníci na fyzické divadlo, pantomimu a pohybové divadlo, a to jak v Evropě, tak ve Spojených Státech.

Z počátku skupina navazovala na silnou tradici české moderní pantomimy. Brzy však soubor ovlivnila práce Jana Švankmajera a posunula jej směrem k černému humoru, surrealismu a dekadenci. Začali kombinovat pohybové divadlo s loutkami a animací. Stejným způsobem je ovlivnilo setkání s japonským tanečním umění Butó, jež bylo pro temnou poetiku Tantehorse zcela rozhodující.

Od roku 2010 se soubor posouvá směrem k využití multimédií, výtvarného a tanečního divadla a performance. Zároveň spolupracuje s různými zahraničními umělci. Mezi jeho nejnovější projekty patří také site-specific produkce v průmyslových objektech, starých dolech a továrních halách.

Jedním z nejdůležitějších témat tvorby Tantehorse je IDENTITA a její vyjádření prostřednictvím fyzické paměti s přímým apelem na diváky, jak je možné vidět například v incenacích S/He Is Nancy Joe (2012), Uter Que (2013), FAiTH (2014) a Lessons of Touch (2015). Společně zkoumají nové možnosti a experimentují s fyzickým jazykem. Poslední dobou zvláště v projektech, které se pohybují na pomezí výtvarného divadla, performance, opery, pantomimy a uměleckých instalací.

Ocenění

The best of Contemporary dance 2012” dle deníku The Washington Post n

“The Herald Angel Award” (The Fringe festival Edinburgh 2013)

Pejprbój
Premiéra: 29.11.2015
Choreograf: Radim Vizvary

Anotace

V dětské představivosti ožívá i tak obyčejný každodenní předmět, jakým je kus papíru. V našem představení ji rozjitří malý vypravěč s velkou papírovou rolí. Zatímco zkoumá tento čistý, tvarovatelný materiál, objevuje příběhy, které papír vypráví. Vstoupí do jeho světa a tam se potká s maličkým chlapcem, který se stane jeho průvodcem v papírovém světě. Společně se pustí do jeho objevování, aby brzy zjistili, že může skrývat i napětí a nebezpečí.

Nonverbální pohádka s minimalistickou scénou pracuje s diváckou představivostí. V představení Pejprboj se pod rukama zkušeného loutkáře a mima Radima Vizváryho papír mění na fantastické výjevy z pohádkového světa a svou otevřenou hereckou expresí do děje zve i dětské obecenstvo.

Lessons of Touch
Premiéra: 05.10.2015
Choreograf: Jiří Bartovanec

Realizační tým

Koncept, režie: Miřenka Čechová, Choreografie: Jiří Bartovanec, Hrají: Radim Vizváry, Nina Vangeli a vybraní diváci, Hudba: Matouš Hekela

Kostýmy: Jiří Bartovanec, Scénografie: Jiří Bartovanec, Miřenka Čechová, Světelný design: David Prokopič

Anotace

MANIFESTACE TĚLA V JEHO KRAJNÍCH PODOBÁCH

Zrak diskriminuje, hmat a dotyk osvobozuje. Ohledávání tématu intimity a zjištování, kam až sahá naše vnitřní tolerance.

Režisérka Miřenka Čechová, společně s choreografem Jiřím Bartovancem si kladou otázky, proč máme strach z dotyku, z cizího těla, z vlastního těla, těla druhého a kam až sahá naše vnitřní tolerance. Divácká exkurze do tématu intimity.

Průvodcem a zároveň objektem vlastního zkoumání se stává performer Radim Vizváry, který nejprve sám, pak v intimním duetu s Ninou Vangeli a nakonec s diváky samotnými podstupuje zkoušku sebe vystavení.

Část první:

Já a mé tělo, se všemi svými záhyby, křivkami, dutinami, jež se plní a vyprazdňují, rezonují, prohlubují se a smršťují, skládají, natahují a rozevírají.

Část druhá:

Já a on, který se ke mně přibližuje, voní ke mně, dotýká se mě prsty, jazykem, myje mi vlasy, smýká se mnou po podlaze, škrtí mě a olizuje, jsem jeho materiál, jeho tělo je mé tělo, vniká do mě až na hranici extáze a pak hryže, škrábe, zarývá do mě nehty. A já mu vše dovoluji, protože vím, že jsem to já, kdo to vše řídí a žene dál.

Část třetí:

Já a oni, ti nejprve cizí. Jak se stane, že někdo je cizí a pak už cizí není? Co proto musí udělat? Dát mi pocítit bezpečí? Dát mi nahlédnout do svého nitra? Nechat mě dotknout se jeho ran a jizev a těla, které až doposud mlčelo? Proč mám strach z cizího?

Recenze

www.tanecniaktuality.cz/lessons-of-touch-intimita-na-jevisti/

FAiTH
Premiéra: 17.02.2014
Choreograf: Miřenka Čechová

Realizační tým

Koncept, režie a video: Miřenka Čechová

Choreografie a interpretace: Miřenka Čechová, Andrea Miltnerová

Hudba: Bohren und der Club of Gore

Sound design: Matouš Hekela

Light design: Martin Špetlík

Scéna: Tantehorse

Kostýmy: Judy Hansen

Anotace

KDYŽ JE VÍRA V UMĚNÍ SILNĚJŠÍ NEŽ V ŽIVOT

Miřenka Čechová a Andrea Miltnerová v tanečně-výtvarném představení o ztrátě víry v umění, jež nahradilo život, o nemožnosti přestat a nemožnosti zůstat. O kráse rozkladu, násilí drilu, o nesnesitelné přítomnosti a minulosti, jež nás vždy dožene.

Co to znamená, když je člověk oddaný nějaké vyšší neucho­pitelné entitě, když je umělec oddaný umění natolik, že se stává jeho životním smyslem, vírou, náboženstvím. Můžete někomu vzít víru? Co když ztratíte víru v umění? Prozřete do oslepující prázdnoty, do šedivé plytké reality.

“Inspiračním zdrojem pro mě byl dokumentární příběh primabaleriny Národního divadla Taťány Juřicové, která spáchala sebevraždu a která mě učila na pražské Konzervatoři, když jsem procházela kritickým obdobím dospívání. Její příběh a osud ve mě pořád rezonují a paralely, jež protínají oba naše životy mě děsí. Z momentu poznání, hluboké osobní krize a koloběhu přírody, v níž smrt je jen pouhá součást, vychází tohle představení.”
(Miřenka Čechová)

Recenze

www.tanecniaktuality.cz/neviditelne-svety-tanecnic/

Uter Que
Premiéra: 18.11.2013
Choreograf: Radim Vizvary

Realizační tým

Choreografie: Radim Vizváry

Režie: Petr Boháč

Koncept a choreografie: Radim Vizváry

Kostýmy: Lucie Marková

Scénografie: Petr Boháč, Martin Špetlík

Light-design: Martin Špetlík

Hudba: Matouš Hekela

technická produkce a VJ: David Prokopič

Anotace

JSEM JEDEN I DRUHÝ

Sólové představení propojující techniky fyzického divadla, současného tance a tělesného mimu zkoumá proces lidského vzpomínání.

Uter Que znamená v překladu jeden i druhý nebo rovněž druhý a já. Kdo je ovšem ten druhý ve mně, který stojí oproti, když se dívám do zrcadla na sebe sama? Jak minulá zkušenost nebo skutečnost ovlivňují vzpomínání? Čím si jedinec musí projít, aby prožívání vzpomínek bylo uvěřitelné? A lze vůbec ztělesnit vzpomínku, kdyžnikdy není přesným zachycením prožité reality a je vždy do určité míry přetvářena vlivem zapomínání.

Recenze

www.tanecniaktuality.cz/kdo-jsem/

She / He Is Nancy Joe
Premiéra: 16.07.2012
Choreograf: Miřenka Čechová

Anotace

NARODIL JSEM SE JAKO HOLKA. ALE JISTĚ VÍM, ŽE JDE O OMYL.

Taneční a vizuální performance, jejíž podstatnou osu formují narativní a vizuální postupy komixu a unikátní styl street-ballet kombinující prvky hip hopu, pop-and-lockingu, tuttingu se současným tancem a klasickým baletem.

Představení je dokumentárním zpracováním jednotlivých příběhů transgender lidí, které jsem měla možnost osobně poznat, se kterými žiji, a kteří se stali mými přáteli. Někteří se na představení podíleli již svou přítomností v mém životě, jiní přímo darovali texty, deníky, poesii a další se stali pevnou součástí našeho tvůrčího týmu. Jsou to všechno nádherné, silné a velice výjimečné osobnosti, které mě jak lidsky, tak umělecky nesmírně obohatili a jimž vděčím za to, že vidím zase o trochu dál a hlouběji a jsem schopna nahlížet krásu a smysl z nové perspektivy.
Miřenka Čechová

Transgender, odcizení v těle i odcizené tělo, osamocení ve společnosti díky odlišnosti, touha po štěstí a svobodě! Docu-drama na pomezí žánrů a unikátního hybridního stylu street-ballet v podaní Miřenky Čechové

Jediný způsob, jak poznat něčí genderovou identitu, je pokud nám ji ten člověk sdělí. Identitu není možné vypozorovat z toho, jak někdo vypadá, jak se pohybuje, obléká nebo chová, a stejně tak nemůže být určena diagnostickými či psychologickými testy.