Traffic Dance

Anotace

Traffic Dance je projektem evropského rozměru. V jediném uměleckém úsilí se prolíná několik současných uměleckých trendů: site-specific (oživování veřejných prostranství, oživování místa a jeho genia loci), divadelní tvar pouličního představeni, taneční a hudební show podobné americkým muzikálovým produkcím, vizuální složka street artu. Dominanta celého projektu je však v samotném pojízdném vehiclu. Jedná se o sen několika lidí, již ze starého hasičského auta patřící již mezi veterány udělali plně funkční, pojízdnou divadelně-hudební scénu.

Hlavní ozvláštnění hasičského auta jako mobilního scénického objektu tvoří několik soustav hudebních nástrojů, především perkusí a bubnů. Automobil se tak stává jedním velkým hudebním nástrojem. Po stranách automobilu na speciálně vytvořených plošinách budou bubnovat dva profesionální bubeníci. Na střeše bude dominovat herec a zpěvák Petr Vaněk. Na stejném místě mu bude sekundovat DJ Matouš Mef Hekela. Zadní část automobilu je upravena pro čtyři herce a tanečníky, pro Roberta Janče, Romana Horáka, Jindřišku Křivánkovou, Markétu Vacovskou.

Vizuální konstrukční možnosti takto upraveného hasičského automobilu jsou bezbřehé. V jeden moment se z hasičského auta stává plující loď, následně velký nemotorný brouk, křehká vážka poletující nad vodou, velký buben, který rozezní až 7 herců a hudebníků, postmoderní alegorický vůz, jenž řídí svými rytmy DJ.

„Pískem, větrem a věkem ošlehaný monumentální stroj se pomalu přibližuje. Kromě netypické zahrádky a omšelého zjevu nic nenasvědčuje tomu, že jeho momentální tvar je jenom dočasný. Na smluvený signál z jeho útrob vyskáče roj postav. Začnou se odklápět celé boky vozu. Objevují se další plošiny které vyrůstají z těla stroje a na nich tančí postavy. Po žebřících na stranách šplhají tanečníci. Bubeníci tlučou do ocelových perkusí, ocelovými kladivy ocelové rytmy. Ze střechy vyjíždí DJ a pouští první tóny zvuků apokalypsy. Vítejte. Dnes je poslední den.“

Obsah projektu je tvořen ideou postatomového života, kdy veškerá pravidla civilizovaného světa přestala platit. Díky tomu se komunity lidí daly do pohybu a jako novodobí nomádi hledají nový, nezamořený svět, ve kterém by se mohli zabydlet. Jedna z těchto komunit mají jako svou archu staré hasičské auto. A na něm alegoricky vyprávějí svůj kočovný život, své evangelium, svůj revoluční odpor vůči neviditelné a nenáviděné moci.