Realizační tým
Hrají: Olga Škochová Bláhová & Anna Synková, Tereza Wollnerová, Renata Pušová, Ludmila Hošková, Klára Jelínková, Jakub Hybler a Ladislav Železný
fotodokumentace: Jakub Hybler, Magdalena Bláhová, Štěpán Valenta
koncepce: Olga Škochová Bláhová
konzultaci poskytli: Marimo Muranari (kaligrafie), Naďa Ito, Dana Šedivá, Lucie Dědičová (čajový obřad), Michal Rataj (kompozice)
pohyb, zpěv a zvuky: Anna Synková, Tereza Wollnerová, Renata Pušová, Ludmila Hošková, Klára Jelínková
Původní chorální repertoár Písně písní nastudoval: Jiří Hodina
technika a technologie: Jakub Hybler, Ladislav Železný
Anotace
Ojedinělý projekt nabízí zážitek z propojení středověkého chorálu, umění sino-japonské tušové kaligrafie, pohybu a projekce. Budete svědky toho, jak se v reálném čase navzájem ovlivňuje, inspiruje a do originálního tvaru skládá několik vrstev kompozice: minimalistický pohyb vokalistek, dynamický tanec a jejich vizuální i zvuková stopa. Živý zpěv vychází z textu milostné Písně písní, zpracované v antifonách konce 15. století. Koncentrované dění na jevišti snímá z neobvyklého pohledu shora kamera, která zachycuje stopu „pohybové kaligrafie“. Obrazové a zvukové situace, které vznikají před očima diváka, asociují motivy z Písně písní.
Hřiště představuje prázdný prostor čtvercového rozměru, podobný japonskému divadlu NÓ. Jsou tu rozmístěny nádoby s barvou, ve které si zpěváci namísto štětce namáčí obuv. K estetice chorálové melodie kontrastuje zvukový design – pracuje s ozvučením nástrojů, pohybové stopy, podlahy i zvukem dechu, a přibližuje divákovi fyzický zážitek zpěvu v pohybu, spojený s tradicí provozování chorálu.
Tanečník používá namísto štětce svůj kostým. Tento způsob práce odkazuje na sino-japonskou tušovou kaligrafii – jediné tradiční vizuální umění, jehož součástí je proces tvorby v čase.
"Pro všechny zúčastněné byl projekt, rozložený téměř do dvou let, neobvyklou výzvou ke hledání společného jazyka a k odvaze zapojit se na scéně komplexně, nejen v oblasti vlastní profesionální průpravy.”
“Během procesu zkoušení jsme hledali a vytvářeli všechny skladebné prvky kompozice, což je způsob práce běžný třeba v tanečním prostředí, nikoliv v prostředí vokálních interpretů klasické vážné hudby.” říká autorka konceptu, scénografka Olga Škochová Bláhová.
V představení jsou použity originální technologické postupy a vynálezy - v centru pozornosti tvůrců ale zůstává hledání a objevování toho, čeho je člověk schopen při zpěvu a pohybu zároveň.